Borobudur a Prambanan - rovníkové památky UNESCO

Ráno jsme vstávali už v 3:30, sbalili si věci a v 4:00 už nás vyzvedával přímo spolumajitel Rumah travel – sympatický Holanďan a jeho zřejmě partnerka z Indonésie, která hovořila anglicky. Za 15 min jsme nabrali ještě jeden pár z Holandska a vyrazili jsme. Většina těchto výletů míří na svítání slunce na Borobudur, nicméně my jsme vyrazili na vyhlídku naproti sopce Merapi. Dorážíme tam asi kolem 5:00. Jsme tam sami, je to taková malá vesnička. Před námi se rozprostírá nádherný pohled do údolí, kde vzadu se tyčí dvě sopky – jedna z nich je Merapi. Pod nimi v mlžném oparu prosvítá džungle.

Borobudur - JávaKim Štěpánková

Asi v 5:20 začalo svítat a pohled byl opravdu dech beroucí. Slunce za dvěma sopkami vytvořilo pozoruhodný kužel světla, který jak slunce stoupalo se měnil. Seděli jsme s Holanďanama, popíjeli čaj a sledovali jeden z nejhezčích východů slunce, co jsme viděli. Navíc nalevo z mlhy tajuplně vystupoval v celé své kráse i Borobudur. Ještě, že jsme si vybrali tuto variantu výletu. Když slunce vyšlo, nasedli jsme do auta a pokračovali asi 30 minut na návštěvu jedné tradiční rodiny ve vesnici. Rodina nás uvítala a dali nám čaj a nějaké křupky. Mezitím nám ukázali hru na jejich nástroje, které sami vyrábějí. Zajímavé. Poté jsme se trochu prošli mezi rýžovými políčky a pokračovali do další vesnice. Tak jsme měli pravou nefalšovanou vesnickou snídani. Babička na ulici s několika rendlíky se vším možným nám kydla na talíř od každého něco a už jsme baštili. Bylo to výborné, ale dost pálivé..:-) Pak jsme se šli projít po vesnici. Byla tam také jedna taková hezká babička, která vyráběla nějaké keramické hrnce, tak jsme udělali pár fotek. Byla moc milá, vše nám ukazovala. Pak už jsme jen došli k autu a mířili na Borobudur.

Dle LP by to měl být největší budhistický chrám na světě. Má velmi zajímavou historii. Po několika staletích fungování jako chrám byl najednou zcela opuštěn a zahalen do sopečného prachu a tím ukryt na staletí. Poté hlavně díky restaurátorské práci Holanďanů se ho podařilo stabilizovat, očistit a uvést do dnešní podoby. Na Borobudur jsme dorazili kolem 8:00 a hned vyrazili na obhlídku. Vstupné je pěkně mastné – cca 200 000 IDR na osobu – njn. UNESCO. Hned u pultu jsme potkali nějaké dva Čechy, kteří zřejmě nechtěli zaplatit plné vstupné a furt jsme slyšeli slova jako „We are not Germans“ atd. takže jsme se radši ani neprojevovali, aby nás s nimi ještě nespojovali. Vysvětlovat holce za kasou v Indonésii, která má pár tisíc rupií za měsíc, že pár z Čech, který má dvacet tisíc na letenku sem, nemá 400 Kč na vstupné a ještě říkat, že „We are not Germans“ mi přijde ubohé. Výše vstupného je všude na internetu i v LP napsaná a pokud to nejsem ochoten zaplatit, tak tam nejezdím a nedělám takový divadlo – nicméně náš osobní názor.

Ve vstupní hale jsme měli k dispozici v ceně vstupenky vodu, kávu a čaj, což bylo příjemné. Po vstupu opět vyfasujete takový šátek kolem pasu a můžete vyrazit. Asi po 200m se před vámi již objevuje majestátní obraz Borobuduru. Je to opravdu velká stavba. Po vyšplhání vstupních schodů jsme se již ocitli na prvním nádvoří. Celá stavba je koncipována jako mandala – resp. stupa (více viz články z Nepálu). Všude byly mraky lidí a to prý na východ slunce je jich ještě jednou tolik. Vyšplhali jsme až nahoru po strmých schodech, až jsme se dostali na nejvyšší patro s kamennými zvony a tím největším zvonem na vrcholku. Byl odtud krásný výhled do okolí. Ta stavba je opravu monumentální. Vše je z kamene. Když si jen představíte, kolik toho musí být ještě pod vámi, tak to je mazec. Poté jsme prošli patro po patře a postupně sestoupili dolů. Všude byly spousty dětí a hlavně malé muslimky. Pro ně byl běloch na Borobuduru větší atrakce než stavba sama, takže za mnou a za ostatními bělochy furt běhaly a fotily se s námi, až mě to začalo dost prudit a už jsem je odmítal. Cestou zpět jsme ještě udělali pár fotek, prohlédli dvě přilehlá muzea a šli zpět k autu. Tam už čekali oba Holanďané i oba naši průvodci a vyrazili jsme směr Jogja. Mezitím jsme se domluvili, že na Prambanan vyrazíme o něco později, abychom stihli západ slunce.

Dovezli nás na oběd a pak na hotel. Musím říct, že nám to 100% vyhovovalo si trochu dáchnout. V 14:00 nás opět vyzvednuli a už jsme mířili na Prambanan. Kdysi to byl velkolepý komplex hinduistických chrámů. Nyní jich stojí jen pár a to hlavně díky nedávnému zemětřesení, které jich stovky srovnalo se zemí. Díky permanentní dopravní zácpě jsme tam dorazili asi až v 15:30. Vstupné opět mastné – také cca 200 000 IDR za osobu, pak obligátní zástěra kolem pasu a vyrazili jsme. Za 5 min od vstupu jsme přišli k hlavnímu komplexu chrámů. Bylo jich tuším 5 z toho jeden uprostřed největší. Obcházíme každý chrám a děláme nějaké fotky. Do menších se dá vejít po schodech normálně a prohlédnout si je, ale u toho největšího – zřejmě díky zemětřesení – si musíme stoupnout do fronty a vyčkat, než na nás přijde řada na ochranné stavební helmy. Smíme tam být jen 15 min. a vždy jen konstantní počet lidí. Když na nás došla řada, vyrazili jsme hned do nejvyššího patra, nicméně bylo to velmi podobné jako u těch menších. Po vyfocení a prohlídce jsme popošli kousek dále a tam nasedli na vláček (v ceně vstupného), který nás provezl celým areálem. Viděli jsme tedy i ty vzdálenější chrámy a ty haldy kamení, které zbyly bohužel z menších chrámů při zemětřesení. Poté jsme ještě zašli na západ slunce – to bylo opravdu krásné s pozadím celého Prambananu. Pak už nás náš řidič jen hodil domů.

Dali jsme sprchu a vypravili se na večeři do jedné blízké restaurace. Opět super jídlo za pár babek. Stále jsme přemýšlely, jak nejlépe se dostat z Yogjakarty přes Mount Bromo a Mount Ijen na Bali a pak na Lombok, když najednou jsme koukli do jedné cestovky a viděli jsme, že přesně tuto trasu nabízejí jako výlet a dokonce i jednosměrný až do Denpasaru. Zašli jsme se tedy zeptat do Rumah travel, zda také mají tyto zájezdy. Řekli nám, že mají, ale že to organizují s pomocí jiné agentury. Každopádně nám dali itinerář, který nám maxiálně vyhovoval. Jediné rozdíly v cenách byly podle hotelu, co jsme si mohli vybrat. Nakonec jsme zvolili variantu : Yogjakarta – Mount Bromo – Mount Ijen – Denpasar a to celé včetně ubytka, dopravy a vstupů za cca 800 000 IDR za jednoho. To nám přišlo dost v pohodě. Tak jsme to objednali a těšili se na naše první sopky v Indonésii. Pak už jsme jen zalehli a šli spát s vědomím, že následující 4 dny jsou zařízené.

Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Yogyakarta_a_okoli