Mount Bromo - nejznámější sopka Jávy

Ráno jsme vstali v 7:00, zabalili věci a šli na snídani. V 8:00 nás měl vyzvednout minibus a měli jsme vyrazit na náš třídenní trip. V pohodě snídáme a najednou v 7:30 už u nás stojí náš řidič. Že prej odjezd je v 7:30..:-) No, trochu nám to asi popletli v té agentuře. No nic, tak že prý vyzvednou ještě nějaké hosty a zastaví se za chvíli. Tak jsme do sebe naházeli tousty a kafe a po chvíli jsme už nastupovali do našeho vozítka. Bylo už narvaný turistama - resp. byl to minivan, takže vzadu bylo už asi 10 lidí. Jediná volná místa byla vedle řidiče. Usadili jsme se a vyrazili. Pásy nebyly k dispozici, tak jsme si připadali každých 5 minut jako kamikadze. Ale asi po hodině jsme si na tu jejich zběsilou jízdu v protisměru zvykli a už ji ani nevnímali. Dle itineráře nás dnes čeká 10 hodin jízdy. Jedeme z Yogyakarty až k úpatí Mount Bromo.

Mount Bromo a okolní sopkyKim Štěpánková

Venku je tak 40 stupňů na slunci a my jsme zrovna uvízli v jedné z mnoha dopravních zácp. Klimatizace běží naplno, nicméně asi vzhledem ke stáři minivanu je v autě na padnutí. Naštěstí po cca 3 hodinách vždy zastavujeme na vydechnutí. Cesta se vleče a zdá se nekonečná. Když kolem 18:00 zastavujeme na „čůrací zastávku“, je nám jasné, že 10 hodin cesta trvat nebude, jelikož jsme ještě byli asi 150km od cíle. Nakonec kolem 22:00 jsme zastavili v městečku pod Mount Bromo. Tak jsme se všichni vylodili a podle úrovně zaplaceného ubytování (my měli levnější verzi s vlastní sprchou za 750 000 za osobu/celý trek) nás rozdělili zase do jiných autobusů - ty už byly o poznání horší a ty nás rozváželi do hotelů u úpatí hory. Cesta tam ještě trvala cca hodinu. Na hotel jsme se dostali něco po 23:00. Byla to dost vyčerpávající cesta, takže jsme dali jen sprchu a šli hned spát, vstáváme v 3:30.

Druhý den ráno - resp. za 4h od usnutí zazvonil mobil a už jsme se chystali na Mt. Bromo. Batohy jsme nechali na hotelu a vzali si jen foťák a malý batoh na záda. Před hotelem už na nás čekal zelený džíp a řidič nám ochotně otevřel zadní dveře a pokynul, ať natoupíme. No koukali jsme s Kimíčkem na úplně narvaný džíp lidmi a ptali jsme se, kam máme jako nastoupit. Mladík, který neuměl anglicky, akorát furt ukazoval, ať už jako nastoupíme. To už začali být nerudní i cestující vevnitř. Při pohledu na mě jim asi bylo jasné, že budeme cestovat jak sardinky..:-) Nicméně co asi naděláte v 4:00 s někým, kdo ani neplkne anglicky. No prostě jsme se tam nějak natlačili a vyrazili jsme. Mimochodem toto jsme zažili v Indonésii prakticky vždy, když jsme cestovali veřejnou dopravou. Asi razí heslo, že do autobusu se vždy vejde n+1 člověk..:-)

Asi po 30 min sardinkové jízdy jsme přijeli na vyhlídkový bod, odkud byl vidět Mt. Bromo a ostatní sopky v pozadí. Hned jak jsme vystoupili, už nám asi deset lidí nabízelo, že nás na viewpoint vezmou na koni. No to jsme odmítli a vyrazili (jako většina) pěkně pěšky. Je to asi 20 min výšlap, ale v pohodě. Dorazili jsme tam před 5:00 a byla dost kosa. Koukal jsem, že jsme byli jediní v kraťasech..:-) Naštěstí tam byly asi dva stánky, kde vám uvařili čaj. Za chvilku začalo svítat, nicméně bohužel jsme neměli úplně ideální počasí, bylo trochu pod mrakem, ale i tak to bylo hezké. Udělali jsme nějaké fotky a šli zpět k džípu. Ten nás zavezl už přímo k Mt. Bromo, resp. na stanoviště džípů, které je od Broma tak cca kilometr. Pak už jsme vyrazili pěšky až ke kráteru. Chvíli jsme šli po takovém písku a těsně u Broma jsou až na kráter vybudované schody. Konečně jsme vylezli až na vrchol a pohled byl opravdu krásný. Koukali jsme přímo do chřtánu sopky, ze kterého stoupal hustý bílý dým. Bylo to zajímavé vidět takhle naživo. Na sopce jsme ještě nikdy nebyli. Udělali jsme pár fotek, chvíli se kochali pohledem do okolí, které připomínalo měsíční krajinu - hlavně u Broma, a pak už jsme se vydali zpět k džípu. Ten nás odvezl zpět na hotel. Tam už jsme se jen sbalili, dali si snídani a vyčkali, než pro nás přijede náš transport na Mt. Ijen.

Za 20 min přijel zase takový minivan a ti, co pokračovali na Ijen - včetně nás - nastoupili. Kupodivu počet sedadel odpovídal počtu cestujících. Ne však na dlouho. Za námi seděla jedna holandská rodinka. Když hned po desti minutách řidič zastavil a nabral další dvě holky z Francie a chtěl je usadit k Holanďanům, tak tatík se rozzuřil a řidiče pěkně vyfuckoval, že na 3 sedadla jsou tři lidi. Řidič koukal a furt jim je tam strkal a Holanďan jen tak seděl a usmíval se na něj..:-) Docela sranda. No jak to asi dopadlo, Francouzky nasáčkoval do naší řady..:-) Naštěstí nás opět vezl jen hodinku ke kanceláři jejich cestovky a tam jsme se opět rozdělili. Čekal už na nás další minivan a pokračovali jsme, - i s Holanďanama. Asi po 5ti hodinách jízdy jsme tam dorazili. Zavezli nás do "Arabica homestay". Byl to takový pseudohotýlek uprostřed indonéské džungle, který byl obklopen kávovou plantáží s arabicou. No pokoj nic moc. Dali jsme sprchu a jelikož bylo ještě trochu světlo, Kimíček chtěla zajít k místnímu vodopádu. Snažil jsem se jí vysvětlit, že než tam dojdeme, bude tma, neměli jsme vybalené čelovky a nad hlavami nám začínala bouřka, ale bylo mi vysvětleno, že jediný důvod proč tam nechci je, že se bojím, aby mě nepoštípali komáři..:-) No zajímavá úvaha, tak jsme vyrazili. Asi po půlhodině byla úplná tma, nějaký domorodec se nás ptal, proč tam jdeme, když začíná pršet a je tma?..:-) No trochu jsem si to užíval, když Kimíček zavelela k ústupu do předem připravených pozic..:-) tedy na hotel. Do hotelu jsme už přicházeli za deště, ale ještě jsme to stihli před bouřkou. Uvařili nám tam nějakou večeři, dali jsme pivo a šli spát. Ráno zase vstáváme ve 4:00.

Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Mount_Bromo_a_Mount_Ijen/