Kathmandu - hlavní město Nepálu

Ráno jsme vstávali kolem 7:00, dali rychlou snídani a džíp od hotelu nás dovezl na stanoviště autobusů. Dali jsme batohy do kufru /naštěstí ne už na střechu/ a nastoupili jsme. Autobus byl asi nejlepší, kterým jsme v Nepálu cestovali. Velké sedačky, klima nebyla, ale u každého sedadla větráček. Kolem 8:00 jsme vyrazili. Cesta byla díky pohodlným sedačkám celkem ok, nicméně díry v asfaltu jsme cítili pořád. Asi za 4h zastavujeme na oběd. Je to taková jídelna, kde zastavili snad všechny turistické autobusy jedoucí do Kathmandu. Vystoupili jsme a všude davy lidí jdoucí do jídelny. Mají tam zajímavý systém, nejdříve si u kasy musíte koupit lísteček s číslem jídla, které jste si vybrali a poté s tím lístečkem musíte do fronty k jednomu z mnoha chlapíků, co tam kuchtí ty jídla přímo mezi stoly jídelny. Pak si musíte někde najít příbor a místo na sezení a začít jíst..:-) No zážitek, ale něco do žaludku jsme dostali. Za 30 min už zase musíme nastupovat a vyrážíme. Hodinu jedeme tak na pohodu a pak to začalo. Před námi byly hory kolem Kathmandu. Viděli jsme několik kilometrů serpentin, které byly zaplněné stojícími auty. Prostě dopravní zácpa. Nevíme, jestli se něco stalo, nebo jestli to bylo normální, ale strávili jsme čtyři hodiny popojížděním do serpentin, hrůza. Konečně v podvečer dorážíme do Kathmandu. Autobus zastavil na jedné rušné ulici, ptáme se kudy jít do Thamelu (čtvrť turistů) a vyrážíme. Je to asi 10 min chůze.

BoudhanathKim Štěpánková

Hotel zase chceme vybrat na oko. To, že jste v Thamelu poznáte tak, že najednou je kolem vás jeden krámek vedle druhého, jeden hotel s restaurací vedle druhého a plné ulice turistů. Zastavuje nás jeden chlapík a nabízí nám hotel. Tak jdeme s ním, že se koukneme a uvidíme. Asi po 5ti minutách přicházíme k hotelu Hanna. Abych předešel obvinění, že jsem "zase" vybral špatný hotel, vysílám Kimíčka na průzkum. Vrací se asi po 10ti minutách a nějak nadšeně se netváří. Prý je pokoj čistý, docela velký, ale má malou koupelnu...:-) To mi opravdu bude chybět..:-) Budeme zde až do odletu - tzn. 6 nocí, takže smlouváme o cenu. Nakonec 800 NPR za noc, docela ok cena. Jsme dost unavení po cestě, takže dáváme sprchu a vyrážíme na večeři. Vybral jsem na doporučení RG New Orleans Bar. Všude samí turisté, kolem chodil takový dvoumetrový Amík, který to evidentně vlastnil a všechny vítal. Jídlo bylo docela dobré, po večeři jsme se prošli Thamelem a šli spát.

Ráno vyspáváme asi do 9:00 a pak vyrážíme do města. Dnes máme na programu prohlídku Durbar Square - historické centrum v Kathmandu, asi 30 min. pěšky z Thamelu. Zastavujeme se na snídani v jedné kavárně a pak vyrážíme. Jdeme ulicemi Thamelu - co je neuvěřitelné otravné je to, že zde neexistují chodníky, takže každých 30 s se vám za zádi ozve troubení motorky nebo auta, které se prodírá kompletně plnou ulicí lidí. Hrůza - myslím, že tohle mi v Kathmandu vadilo úplně nejvíce. Cestou vidíme klasiku asijských měst - řeznictví na ulici bez žádného chlaďáku, spoustu pouličních prodejců čehokoliv a v Thamelu hlavně stovky obchodů s outdoorovým vybavením za desetinové ceny oproti Evropě. Hlavní "fejkovaná" značka je určitě Nord Face. Dorážíme na Durbar Square - areál několika velkých hinduistických chrámů. Vstupné je docela drahé - pokud si dobře pamatuji kolem 1000 NPR za osobu. Hned za branou se na vás sesype několik průvodců nabízející své služby. Vzhledem k zrovna probíhajícímu svátku Dasain jsme jednoho najmuli - stál 1500 NPR - aby nám k tomu něco řekl. Nakonec to bylo docela zajímavé, vyprávěl o Dasainu, o hinduismu, o všech těch chrámech atd.. Mezitím nás zavedl k prodejci mandal a vyvíjel psychologický tlak, ať si něco koupíme. No my už máme mandalu z Pokhary, tak odoláváme. Nakonec nás zavedl na střechu jednoho domu, kde byla restaurace s hezkým výhledem na Durbar Square a tam prohlídku ukončil. Trvalo to cca hodinu a půl. No ex post je asi lepší vzít si nějakého průvodce. Když to vezmete, kolik zaplatíte na vstupence, tak to není zas taková hrůza a zase se dozvíte určitě více, než je napsáno v průvodci.

Po obědě jsme našli v RG, že u řeky jsou Ghaty - pohřební kameny, tak tam vyrážíme. Jdeme podle GPS, přicházíme k řece a tam začíná pravá bída. Celá řeka je lemována chudinskými domy a musím říct, že jsme se necítili úplně bezpečně. Stále jsme hledali ty Ghaty. Nakonec nám jeden Nepálec ukázal, že ty kameny u kterých stojíme, jsou Ghaty..:-) a že prý co tady děláme, že tady není nic pro turisty - nechápal...:-) no my taky ne, proč je tohle v doporučení v RG. Tak zapínáme navigaci a míříme na hotel. Cestou si dáváme ještě pouliční Mo-Mo. Bylo asi nejlepší, co jsme jedli. Pak jsme chvíli dáchli na hotelu, šli na obligátní procházku Thamelem a večeři a pak už spát.

Ráno hned zase vyrážíme na snídani a plánujeme kam vyrazit. Chceme se jet podívat do jedné starobylé čtvrti v Kathmandu - Patan. RG píše, že kdysi to byla samostatna království ještě s Bhaktapurem a nakonec se všechna spojila v nynější Kathmandu, ale všechna mají svá historická jádra. Jedno Durbar Square, kde jsme byli včera, poté Patan a Bhaktapur. Do Patanu je to několik kilometrů, takže si bereme taxíka - smlouváme na 900 NPR. Jedeme tak 30 min a jsme tam. Vstup je dosti vysoký - opět něco přes 1000 NPR na osobu. Dostaneme vstupenku na gumě na krk..:-) a vyrážíme. Je to podobné jako Durbar Square, ale podle mne hezčí. Procházíme si jednotlivé chrámy. Ve dvoře jednoho je uprostřed obětní kůl a od něj se táhne čerstvá krvavá stopa vedoucí k východu. Hned vedle jsou uvázaní další 2 vodní buvoli, kteří na obětování teprve čekají. No hustý, obětují je právě díky svátku Dasain. Procházíme se centrem a pak míříme i do odlehlejších částí města, kde navštěvujeme ještě několik chrámů včetně "Golden temple". Nakonec se vracíme na začátek k pokladně. Hned naproti je historický dům, kde je restaurace, tak ji zkoušíme na oběd. Prostředí hezké, ale jídlo docela drahé. Po obědě přemýšlíme, jak domů. Zapínám navigaci a ukazuje nám, že do Thamelu je to asi hodina a půl chůze, tak vyrážíme pěšky. Cesta je ok, opět míjíme několik chudinských čtvrtí, procházíme Thamelem a jsme na hotelu. Večer zkoušíme zase jinou restauraci. Všude je to dělané pro turisty, takže tak nějak podobné.

Třetí den v Kathmandu chceme navštívit posvátné místo na kopci Swayambhunath a poté největší buddhistickou stupu v Nepálu v Boudhanathu. Po snídani bereme taxíka za 900 NPR a asi za půl hodiny jsme před Swayambhunathem - neboli opičím chrámem. Před námi je asi 300 příkrých schodů vedoucí k chrámu. Tak vyrážíme, cesta je lemována pouličními umělci, kteří se vám snaží prodat svoje zboží. Co je na Nepálu fantastické je, že všechny tyto suvenýry od ručně kreslených mandal, opracovaných kamenů, Mani wall, šál z jačí vlny po vyšívaná trika s logem Nepálu, jsou manufaktury. Když to kupujete, hned vedle krámu sedí Nepálec a ručně to vyšívá, nebo vytesává atd. Není to žádná Čína. Po půl hodině jsme se vyškrábali nahoru. Je tam jedna hlavní stupa a kolem pár menších chrámů a krásný výhled na Kathmandu. Procházíme si areál, je to tam moc hezké a určitě to stojí za návštěvu. Po prohlídce sestupujeme a hledáme taxíka do Boudhanathu. Tak první nám říká 1500 NPR, tak s tím se vůbec nebavíme. Hned vedle něj chlapík říká 500 NPR - tak pohoda. Za 20 min jsme tam byli. Platíme vstupné a vcházíme do areálu. Je to takové kruhové starobylé náměstí a uprostřed je mohutná bílá stupa s očima Buddhy na vrcholu. Vše si procházíme a fotíme. Stupa je opravdu monumentální. Na jedné střešní restauraci jsme dali oběd, byl odtud hezký výhled jak na stupu, tak na náměstí. Po obědě jsme už zamířili na hotel. Večer opět jiná restaurace, procházka a spánek.

Předposlední den v Kathmandu jsme věnovali návštěvě Bhaktapuru. Poslední z 3 dávných království. U vstupu na nás útočí opět jeden guide. Chce jen 600 NPR, tak ho bereme. Charakter chrámů je obdobný jako v Patanu, ale je to mnohem rozlehlejší. Jsou tam asi 3 nebo 4 větší náměstí a každé s jinými chrámy. Není to jedno místo, kde je vše, ale prakticky celé centrum je historické a můžete se tam procházet celý den. Guide je fakt dobrý, dobrá angličtina a je i takový přátelský, tak nás všude provádí. Z toho, co jsme zatím navštívili, je Bhaktapur určitě nejhezčí a nejzajímavější. Na konci naší procházky nás bere průvodce do Thanka Painting School. Říká, že on sám mandaly maluje, že pochází z Tibetu a že tuto školu studoval.

Mandaly máme již nakoupené a nechceme už utrácet, tak se jdeme jen podívat. Mají tam i na ukázku mandalu vysypanou pískem. Zasedáme ke stolu a  guide nám představuje svého učitele - Itta Lamma. Ten nám vysvětluje, co mandala je, jak se to maluje, jak dlouho to trvá a kdo to vlastně maluje. Mají tři stupně - takové ty, co koupíte na ulici, malují většinou studenti nebo lidé, kteří se to naučili od otců a tak. Pak druhý stupeň jsou žáci těchto škol, kteří malují více jak 5 let a potom mistři, kteří malují více jak 15 let a ti jediní se smí na mandalu podepsat. Jelikož jsem viděl několik podepsaných i na ulici, tak se to asi nedodržuje, ale podle tohoto mistra by to tak mělo být. Pak nám ukázal pár kreseb. Nejdříve studentské, pak ty střední a pak jak oni říkají "masterpiece" /co sám namaloval/. Rozdíly - neskutečné. Ty masterpiece jsou prostě unikáty, je to skoro lepší než z barevné laserovky, neskutečné. Nechápu, že to je někdo vůbec schopen namalovat. Některé detaily musí malovat pod lupou, aby je rozeznal. No je to krásné. Tak na to koukáme a říkáme si, že už přeci nakoupeno máme a že už nebudeme utrácet rezervní peníze. Asi za deset minut vycházíme s třemi masterpiece v ruce..:-) Vhledem k vysoké ceně jsme však koupili menší - tak 50x50cm. Cena se pohybuje kolem 200 USD za jeden, ale když jich koupíte víc, trochu sleví. Nicméně kdybych to kupoval v nějakém special shopu v Praze, ani nehádám kolika-násobek ceny bych zaplatil. Takže pokud chcete mandalu jako suvenýr domů, počkejte si a kupte to v nějaké této škole malování. Budete mít jistotu ohledně kvality. Navíc vám i předvedou, jak se to maluje a většinou seznámí s mistrem, který maloval tu vaši. Vše vám dají do karotonové tuby pro transport. Jo ještě - jednu tu, co jsme koupili, maloval 7 měsíců. Tak vybaveni suvenýry a s pokráceným rozpočtem razíme zpět na hotel. Zítra nás čeká odpočinkový den a nákupy, tak trochu přebalujeme bágly a po večeři jdeme spát.

Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Kathmandu_-_hlavni_mesto_Nepalu/