Trek kolem Annapuren, Manang - Tilicho Tal - Yak Kharka

Ráno jsme po dlouhé době vyspávali asi až do 8:30. V klídku jsme si došli na snídani a poté vyrazili na obhlídku města. Hned jak jsme vyšli z hotelu, narazili jsme na laundry service, takže jsme se zase hned vrátili na pokoj a dorazili zpět se čtyřmi igelitkami plnými špinavého prádla. Stařík se nám zaručil, že odpoledne to bude suché, tak jsme zvědaví. Pokračujeme dále, ulice je lemována obchůdky se vším možným. Pokud vám něco chybí, můžete zde doplnit zásoby. Je to poslední velká vesnice před přechodem sedla. Jdeme dále, napravo najednou vidíme kino..:-) Dnes v 17:00 dávají 7 let v Tibetu, tak půjdeme. V jednom obchodě kupujeme pár pohledů, ale známky mají pouze na poště. K té se dostanete tak, že projdete celý Manang a až dojdete na rozcestí - doprava na Thorung La a dolů na Tilicho, tak půjdete dolů. Asi po 50 metrech uvidíte nápis Post. Jdeme dovnitř, tam nikdo, tak klepáme. Nic, za chvíli nad námi slyšíme, že jde někdo po schodech dolů. Přichází takový starý Nepálec a zve nás dál. Odemyká velkou kovovou skříň a vyndává asi "poštovní knihu", známky a razítko. Zapíše do knihy odkud jsme, co posíláme a kam to posíláme..:-) Poté olízne sám ty známky a nalepí je všude..:-) Pak to vše vykasíruje. No byla legrace, taková procedura na obyčejný pohled. Jsem zvědav, kdy to dojde. V doporučení je napsáno, že máme mít na paměti, že každý takový pohled musí chudák šerpa za pár rupií přenést přes ty hory a donést je někam do většího města, tak aby to turisti nepřeháněli. 

Cesta na Tilicho Base CampKim Štěpánková

Poté se vracíme a zastavujeme v Tourist office ACAP - kousek od kina..:-). Chceme se zeptat, jak moc náročný je trek na Tilicho Tal - jedno z nejvýše položených jezer na světě. V LP o tom píší celé horory. Jak je to nebezpečné, náročné a že to mají trekaři zvážit. Sedí tam takový malý chlapík, tak se ho vyptáváme. Není mu moc rozumět. Sice anglicky umí asi dobře, ale mluví asi tak trojnásobnou rychlostí než normální lidi..:-) Říkal, že jsou tam kameninová pole, kde hrozí sesuv a vy spadnete dolů. Ale prý tam jsou dvě cesty. Lower trail - to je ta nebezpečná a potom upper trail - ta je prý bezpečná, ale asi o 2 hodiny delší. Tak uvidíme. Jen co vyjdeme ven - kohopak nepotkáme, ano - opět naše anglické kamarády. Tak se domlouváme, že společně zajdeme na to večerní kino. Poté se chystáme na oběd - v LP je doporučení na Mavis kitchen, kousek od našeho hotelu. Tak ji zkusíme. Přijdeme tam a tam nikdo... Uvnitř visí spousty vlajek včetně pár českých a slovenských. No asi je na ně brzy - je 12:30. Konečně si dáme nějaké maso - já zkouším jačí steak. Udělali ho na nějakém koření - zdálo se mi, že to byl rozmarýn. Bylo to výborné. Sice to nebyl medium rare z argentinské krávy, ale bylo to dobré. 

Po obědě jsme šli na internet do našeho hotelu a pak na chvíli si oddychnout na pokoj. Před pátou jsme si vyzvedli prádlo, bylo to vše vyprané a suché - super, stálo to asi 1 100 NPR. Poté už vyrážíme do kina. Musím říct, že to byl moc příjemný večer a návštěvu doporučuji. Mělo to super atmosféru. Byla to samozřejmě taková kůlna, uprostřed byla kamna a po stranách dřevěné lavice, na nich jačí kůže, prostě super. Byli tam jen trekaři. Film začal a my si dělali legraci, že už chybí jen ten popcorn. Asi za 20 minut zastavili promítání, přišly dvě mladé Nepálky a rozdali nám pytlík popcornu a čaj..:-) :-) prostě super. Film byl taky hezký, i když jsem ho viděl asi popáté. Jen Číňana jsem tam neviděl..:-) Po kině jsme se s našima Angličanama rozloučili - my jdeme na Tilicho a oni pokračují na sedlo, takže už se nejspíše neuvidíme. Popřáli jsme si navzájem hodně štěstí a šli na hotel. Tam jsme dali večeři a šli spát. Zítra třídenní trek na Tilicho Tal /4920 m.n.m./

Ráno vstáváme asi kolem 7:00, nemělo by to dnes být daleko. Po snídani vyrážíme. První město kam máme dorazit je Khangsar /3745 m.n.m./ Mělo by to být asi hodina a půl chůze. Cesta je dobrá, chvílemi ostřejší stoupání, ale oproti Ghyaru žádné drama. Došli jsme tam poměrně brzy, tak jsme se rozhodli ani nezastavovat a rovnou jsme pokračovali na Tilicho Peak hotel. Tady už se cesta dost zvedá. Jdeme krok za krokem, pomalu se před vámi otevírá obrovské koryto řeky lemované horami a vzadu krásné tyčící se bílé pohoří. Pohledy jsou opravdu nádherné - ex post zaujmuly v mojí škále č. 4. Najednou se před námi objevil plot a zavřená vrata. Co teď, nikde žádná vedlejší cesta. Kouknu za zeď a tam vidím nápis Tilicho Tal a také vidím, že za dveřmi leží asi 4 obrovští jaci. No nic, rukou jsem zezadu přes plot otevřel dveře a pomalu jsme je otevřeli, abychom nenaštvali ty jaky. Naštěstí ani nehnuli brvou. Tak jsme zase za sebou zavřeli a pokračovali v cestě. Ta se opět začala dosti přiostřovat, začalo mi být trochu špatně. Bolela mě hlava a bylo mi špatně od žaludku. Konečně jsme dolezli na Tilicho Peak Hotel /4045 m.n.m./ Potřeboval jsem si oddychnout, tak jsme se rovnou ubytovali. Chvilku jsem si dáchnul a bylo to ok, nicméně příznaky už ve 4 tisících nevěštily nic dobrého, no snad se to zlepší. Hotel opět standard, hodně tam foukalo a bylo také už dost chladno. Na plácku před hotelem se tam slunily dvě slečny, tak jsme se k nim po obědě připojili. Jak tak sedíme - co neslyšíme - ano, opět čeština. Byly to 3 holky z Čech a měly svého průvodce. Také šli na Tilicho Tal. Večer jsme si dali večeři, ohřáli se u kamen a šli spát. Na pokoji byla už dost zima, přeci jen 4 tisíce jsou 4 tisíce. 

Ráno jsme dali snídani a brzy vyrazili - kolem 7:00. Chtěli jsme dnes dát už Tilicho Tal. Cesta byla docela v pohodě, chvílemi sice ostřejší stoupání, ale celkově to šlo. Dorazili jsme na rozcestí - upper a lower trail. Byla vidět ta kameninová pole a uprostřed nich malá cestička. No - snad to dáme, jdeme lower trail. Musím říct, že to nakonec nebylo tak hrozný. Člověk si musí dát pozor, kam šlape, ale ex post to hodnotím spíš pozitivně. Byl to zážitek jít po těch příkrých polích. Jedno místo bylo opravdu nebezpečné. Kimíček - ta je jak pírko, ta to přešla, aniž by se hnul kámen, ale u mě to bylo horší. Nakonec jsem to nějak přeskočil. Pohledy opět the best. Asi za dvě hoďky a něco jsme dorazili do Tilicho Base Camp /4140 m.n.m./ Jsou tam 2 hotely, my jsme šli do toho prvního - vypadal mnohem lépe. Nakonec jsme zjistili, že je otevřen od včera..:-) Dali jsme polévku, nechali batohy na pokoji a kolem 11:00 jsme vyrazili nahoru. Chlapík z hotelu říkal, že to jsou 3 hodiny nahoru a 2 dolů. Tak uvidíme. 

Hned za druhým hotelem začíná stoupání. Nejprve to celkem jde, ten terén není  tak náročný jak na Ghyaru nebo na Timang, ale je to hodně dlouhé a na cestě žádná zastávka. Asi tak v půlce mi opět začalo být špatně. Kimi byla úplně v pohodě. Musel jsem každou chvíli zastavovat. Kimíček nahoru hrozně chtěla. Musím objektivně říct, že poslední hodina chůze byla pro mě naprostý horor. Bylo mi hrozně špatně, bolela mě hlava, bylo mi na zvracení, hrozně se mi motala hlava. Celou lékárnu jsem chytře nechal na hotelu. Kvůli Kimíčkovi jsem se kousnul a vylezl tam. Hlídal jsem si puls a hlavně jsem věděl, že se jen otočíme a jdeme dolů. Každopádně to ostatním s těmito potížemi nedoporučuju .. Je to hrozné utrpení. Spíš slezte dolů a zkuste to druhý den. Kolem nás nikdo nikde, šli jsme dost pozdě. Všichni už se vrátili. Kimíček byla vždy asi tak 50m přede mnou. Konečně ukazuje, že jsme tam. Bylo to jako probuzení ze snu. To co se před vámi objeví se vám zdá jako z pohádky. Byl to jeden z nejkrásnějších pohledů, co jsem v životě viděl - můžete posoudit sami ve fotogalerii. Na chvíli jsem zapomněl, jak mi je, to že tam fouká jak blázen a že je tak 15 pod nulou. Vůbec jsem necítil prsty, nechápu jak Kimíček mohla udělat tak krásné fotky. Škoda, že jsme tam strávili jen pár minut, vydržel bych se na to koukat hodiny. Nicméně moje vysokohorská nemoc se opět ozvala, takže jsme zahájili urychlený sestup. Ten byl také dost náročný, ale každým krokem se to zlepšovalo. Asi za 2 hodiny jsme dorazili do hotelu. Už mě jen bolela trochu hlava. Dali jsme si večeři a poté už to bylo dobré. Když jsme se vrátili na hotel, stál tam stan. Nakonec jsme zjistili, že to byl jeden slovenský pár. Dost vyčerpaní jsme šli brzy spát. Navíc pro upřesnění - není tam elektřina, čelovky a svíčky s sebou. Přes všechny ty potíže s nadmořskou výškou bylo Tilicho Tal a i cesta na něj jednoznačně to nejhezčí, co jsme na celém našem treku viděli a od nás obou má v hodnocení 100% No. 1. Pokud půjdete Annapurny a nepůjdete na Tilicho Tal, uděláte obrovskou chybu. Naše jednoznačné doporučení.

Druhý den opět vstáváme brzy a brzy také vyrážíme. Kolem napado trochu sněhu, ale jakmile začalo svítit, vše roztálo. Vraceli jsme se opět stejnou cestou přes ta kameninová pole. Najednou vidíme něco, co nás úplně dostalo. Po těch polích šel šerpa a na zádech měl normální dřevěnou postel...... Neskutečné. Asi za dvě hodiny dorážíme opět do Tilicho Peak Hotelu a dáváme nějakou polévku na oběd. Rozhodujeme se co dál. Buď se vrátíme do Manangu, nebo to můžeme vzít jak v LP píšou "seasonal trail" přímo do Yak Kharky, která je na cestě na Thorung La. Ptáme se na hotelu, jestli je to otevřené a jak dlouho to trvá - tak prý 4h. No je kolem 11:00, tak vyrážíme směr Yak Kharka. Cesta je docela ok, asi za hodinu narazíte po pravé straně na poměrně velké opuštěné město. Zajímavé, vybudovali to tam vše a je to jak město duchů. Nikdo tam není. Dále se cesta trochu zvedá, ale jde to. Co se týká krajiny, je to opět super. Je to trochu jiné, než jinde. Připomíná mi to podzim u nás, vidíte tam břízy se žlutými listy a tak. Také jak jsme šli úplně sami, viděli jsme poměrně dost zvířat, nějaké asi kamzíky, kozy, ptáky atd. Terén se začal dosti zvedat. Vlastně musíte přejít horu mezi Khangsarem a Ghunsangem. Poté po náročném sestupu až k řece musíte překročit takový dřevěný most - nicméně už je ve výstavbě nový kovový, tak možná to příští rok to bude jinak. Tam pozor - není nic značeno. Koukal jsem do mapy a musíte jít směrem nahoru do kopce, po chvíli už vidíte tu cestu z Manangu na kterou se potřebujete napojit. Dojdete tam tak za 45 min od mostu. Poté už je to spíše rovina a tak za dalších 30 minut dojdete do Yak Kharky. 

Ještě kousek před vesnicí /10min/ je pár chalup včetně Yak hotelu. Přišli jsme dost pozdě a už nějací cizinci nám tam říkali, že tady jsou poslední volná místa. No jsme dost unavení, tak to bereme. Celá cesta z Tilicho Peak Hotelu do Yak Kharky nám trvala něco přes 4 hodiny. Co je důležité - nikde tam není žádná restaurace ani nic, kde můžete koupit vodu nebo něco k jídlu, tak se na Peak Hotelu dobře vybavte. Hotel opět standard. Sprcha není, tak využíváme jen vlhčené ubrousky a jdeme na večeři. Potkáváme se tam s jedním francouzským párem, hlavně ta holčina je sympatická. Nakonec z ní vylezlo, že její babička pochází z Vietnamu a že tam párkrát byla na návštěvě - tak pokecala s Kimi. Dál tam přišla jedna Ruska v doprovodu s kým jiným - s jedním českým párem - Petr a Daniela, dále tam byl ještě jeden pár japonských důchodců. Byl to jeden z nejlepších večerů. Všichni jsme seděli v přítmí kolem kamen a vyprávěli si. Hlavně ta paní z Japonska byla fakt super. Bylo jí asi 60 let, původem z Tibetu. Žila v Nepálu asi 20 let a nyní žije v Japonsku. Uměla asi 7 jazyků a strašně pěkně vyprávěla o tom, jak to v Nepálu vypadalo před těmi lety a o tibetské kultuře a tak. Taky bylo moc zajímavé. Také jsme viděli, že Nepálci opravdu topí tím vysušeným jačím trusem..:-) Měli tam toho plné pytle. Hlavně, že bylo teplo. Většina šla pak už spát, my s Petrem jsme si dali partičku šachu a šli jsme spát také. Zítra nás čeká Thorung Phedi /4540 m.n.m./

Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Manang_-_Tilicho_Tal_-_Yak_Kharka/