Vítězí Nepál aneb trek kolem Annapuren
Letenky jsem sehnal za cca 20 000 Kč na osobu a to s přestupy v Miláně a poté v Delhi. Letěli jsme s ČSA a dále s indickou společnostní Jet Airways. Cestování bylo docela ok, sice servis horší než u Vietnam airlines, ale šlo to. Z Prahy do Milánu let trval cca hodinu a něco, poté do Delhi cca 8 hodin a následně do Kathmandu asi hodinu a půl. Rozpočet jsme měli stejný jako minulý rok při cestě do Vietnamu a to 50 USD na osobu a den. Pokud si odpustíte nějaké dražší položky v Nepálu, jako třeba pivo /cca 300-400 nepálských rupií = 80-100 Kč za lahev - 650ml/, místo letadla třeba zvolíte lokální autobus a za dárky a suvenýry nic neutratíte, lze život tam pořídit třeba za polovinu či ještě méně. Vízum pro občany ČR i ostatní je udělováno přímo na letišti v Kathmandu. Měsíční, co jsme měli my, stojí 40 USD na osobu. Exitují i kratší a levnější a dá se platit asi v dalších 10ti světových měnách.
Pokud chcete vyrazit na trek kolem Annapuren - budete potřebovat ACAP permit /Annapurna Conservation Area Project/ - ten nás stál 28 USD na osobu a poté také TIMS card /Trekkers' Information Management System/, která stojí 20 USD na osobu. Na vše budou třeba pasové fotografie. Vše se vyřizuje na úřadě v Kathmandu. My jsme se nechtěli zdržovat vyřizováním této administrativy a tak jsme kontaktovali pana Govindu z www.greenhorizontour.com. Tento kontakt jsme našli na www.nepal.estranky.cz. Jsou tam hezké články a rady na cesty. Tak jsem panu Govindovi napsal, odepsal obratem s nabídkou zajištění celého treku včetně průvodce a nosiče. Když zjistil, že chceme pouze zajistit permity a ubytování na jednu noc, komunikace značně ochladla, až mě to chvílemi dosti štvalo. Za transport z letiště chtěl 20 USD, za noc pro dva v hotelu 35 USD, autobus z Kathmandu do Besi Sahar - 16 USD za osobu, potom výše zmíněné ceny permitu a TIMS a potom jeho odměna - 50 USD. Zdálo se mi to dost, ale nakonec jsem souhlasil. V mezičase ještě pan Govinda upřesnil, že chce 50 USD pro sebe za osobu. To mě tedy dost značně rozlítilo a napsal jsem mu, že to mu teda rozhodně nedám a že jsme se domluvili na ceně 50 USD za oba. Nakonec to uznal a platila první cena. Po příletu do Kathmandu bylo vše, tak jak jsme si domluvili. Čekal na nás taxík se jménem a odvezl nás do kanceláře Greenhorizontour do Thamelu /část Kathmandu pro turisty/. Tam jsme se setkali s panem Govindou, vyrovnali jsme účty, dal nám veškeré dokumenty a ještě jsme přes něj směnili 1000 USD na rupie. To před trekem doporučuji - sice se v horách dá platit v USD, ale vždy to bude stát více než v rupiích a směnárny jsou jen ve velkých vesnicích. Hotel, který jsme měli zaplacený, byl sice se snídaní, ale zato velmi mizerné kvality. Celkově pan Govinda zajistil co řekl za cenu kterou řekl, ale pokud bych jel do Nepálu ještě jednou, zařídil bych si to sám i kdyby to měl být den navrch. Než jsme odlítali domů - bydleli jsme v Thamelu v hotelu o 2 kategorie vyšší za cenu 10 USD za oba na noc, také transport na letiště stál 7 USD místo 25 USD. Stačí až přiletíte si domluvit cenu s taxikářem a říct, ať vás zaveze do Thamelu. O to, že by jste nenašli hotel se rozhodně bát nemusíte, jsou jich tam desítky a za výše zmíněné ceny.
Co se týká vybavení na trek, toto jsme většinově pořídili v ČR, nicméně je možné se kompletně vybavit až v Kathmandu za desetinové ceny. Je však otázka, zda super pohory, co si tam koupíte za 500 Kč, vydrží celý trek. Každopádně můžete to zkusit..:-) Je tam opravdu vše - od ponožek po péřové spacáky.
Cestu jsme zvládli celkem bez problémů, v Kathmandu bylo tak 25 stupňů, mírně pod mrakem. První večer jsme si zašli na večeři do jedné hezké restaurace v Thamelu. Jídlo bylo docela dobré, dali jsme si nějaká piva a okusili lokální Brandy. Také nebylo špatné. Nicméně účet 3 500 NPR byl také velmi pěkný...:-) Na hotelu jsme připravili bágly na druhý den a šli brzy spát. Zítra hurá do Besi Saharu.
Oldřich Štěpánek
Gili Ayer - opravdový ráj Indonésie
Ráno jsme podle instrukcí byli v 8:30 připraveni po snídani k odjezdu na Gili Ayer. Měl nás vyzvednout chlapík od Mr. Hardyho. Nikdo nikde, jen parta Amíků, kteří si dali snídani před Rinjani trekem. Bolely nás nohy tak, že jsme sotva chodili. Amíci zmerčili, že Rinjani asi máme za sebou, tak začali vyzvídat. Hrozně se divili, že nahoře je dost zima a že v kraťasech to rozhodně nebude žádný med. Nakonec z nich vylezlo, že jim nikdo nic neřekl a že mají jen věci na pláž..:-) No začali být dost nerudní na svého průvodce, načež je uklidnil, že hned další zastávka je u obchodu, kde vše můžou dokoupit..:-) No zajímavá obchodní taktika..:-) Určitě z majitele obchodu něco kápne, ale chudáci ti Amíci. Náš chlapík furt nikde. Zašel jsem za Holanďanem, jestli nemá číslo na Mr. Hardyho. Tak mu zavolal a že prý jeho člověk za chvíli dorazí. No nakonec jsme čekali až do 10:00, než se objevil. Objednal nám koňský povoz a odvezl do přístaviště. Tam nám koupil 2 lístky na veřejnou loď na Gili Ayer – mimochodem tuším 8 000 IDR za jednoho. Funguje to tam tak, že když je dostatek lidí a nákladu na loď, tak vyrazí. Naštěstí nás bylo už dost, takže asi za 10 min jsme se nalodili. Cesta trvala cca 10 minut, bylo to kousek. Jakmile jsme vystoupili, hned byl u nás chumel náhončích nabízejících „transport“ koníkem s povozem. My ale vyrazli pěšky podél pláže.
Oldřich Štěpánek
Výstup na Rinjani - drsný indonéský trek
Ráno jsme vstali už v 8:00, dali si snídani a už nás vezl chlapík na motorce k přístavišti rychlých lodí. Tam jsme se asi s půlhodinovým zpožděním nalodili a vyrazili. Loď vypadala docela dobře, nově. Byla narvaná do posledního místa. Když jsme vyrazili, zapnul jsem GPS na mobilu. Zajímalo mne, kolik tedy „fast boat“ vlastně jede. Tak co jsem sledoval, jela maximálně 50km/h, což na loď je asi dost..:-) Za hodinu a čtvrt jsme dorazili do přístavu Senggigi na Lomboku. Tam už na nás čekal smluvený řidič s nápisem „Olda“..:-) Došli jsme k autu a vyrazili. Řidič byl v pohodě. Zastavil nám, když jsme chtěli fotit, vyprávěl nám, co kde je a kde se co staví a tak. Pak jsme cestou viděli perlovou farmu a Kimíček asi chtěla doplnit svoji sbírku či co, tak jsme se tam zajeli podívat. Perly měli hezké, ale ne úplně černé, tak nakonec nic nevybrala.
Oldřich Štěpánek
Mount Ijen - peklo sirného dolu
Ráno opět v 3:30 budíček, sbalili jsme všechny věci, jelikož na hotel se už vracet nebudeme. Byla pro nás připravená balíčková snídaně a kafe. Tak jsme něco dali do žaludku a vyrazili jsme. Asi po hodině jízdy jsme přijeli k úpatí Mt. Ijen. Byla ještě tma, takže jsme nasadili čelovky a vyrazili. Čekal nás asi hodinový výšlap k vyrcholku kráteru. Cestou nahoru už jsme potkávali první nosiče síry. Ijen je totiž známá hlavně pro důl na surovou síru, který se nachází u sopečného jezera. Viděl jsem už několik dokumentů v ČR o těchto nosičích. Jejich náklad je cca 80 kg síry a tu musejí přímo z dolu dostat na vrchol kráteru a poté ještě sejít dolů ze sopky. Toto prý absolvují 2-3x denně. No ukrutná práce a jen za pár babek.
Oldřich Štěpánek
Mount Bromo - nejznámější sopka Jávy
Ráno jsme vstali v 7:00, zabalili věci a šli na snídani. V 8:00 nás měl vyzvednout minibus a měli jsme vyrazit na náš třídenní trip. V pohodě snídáme a najednou v 7:30 už u nás stojí náš řidič. Že prej odjezd je v 7:30..:-) No, trochu nám to asi popletli v té agentuře. No nic, tak že prý vyzvednou ještě nějaké hosty a zastaví se za chvíli. Tak jsme do sebe naházeli tousty a kafe a po chvíli jsme už nastupovali do našeho vozítka. Bylo už narvaný turistama - resp. byl to minivan, takže vzadu bylo už asi 10 lidí. Jediná volná místa byla vedle řidiče. Usadili jsme se a vyrazili. Pásy nebyly k dispozici, tak jsme si připadali každých 5 minut jako kamikadze. Ale asi po hodině jsme si na tu jejich zběsilou jízdu v protisměru zvykli a už ji ani nevnímali. Dle itineráře nás dnes čeká 10 hodin jízdy. Jedeme z Yogyakarty až k úpatí Mount Bromo.
Oldřich Štěpánek
Borobudur a Prambanan - rovníkové památky UNESCO
Ráno jsme vstávali už v 3:30, sbalili si věci a v 4:00 už nás vyzvedával přímo spolumajitel Rumah travel – sympatický Holanďan a jeho zřejmě partnerka z Indonésie, která hovořila anglicky. Za 15 min jsme nabrali ještě jeden pár z Holandska a vyrazili jsme. Většina těchto výletů míří na svítání slunce na Borobudur, nicméně my jsme vyrazili na vyhlídku naproti sopce Merapi. Dorážíme tam asi kolem 5:00. Jsme tam sami, je to taková malá vesnička. Před námi se rozprostírá nádherný pohled do údolí, kde vzadu se tyčí dvě sopky – jedna z nich je Merapi. Pod nimi v mlžném oparu prosvítá džungle.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Letní teploty ještě vydrží. Ochladí se až koncem týdne, kdy přijdou přeháňky
V neděli meteorologové zaznamenali letní den, teplota ve středočeské Tuhani vystoupala k 25,5...
Soud začal řešit podvod století za 2,4 miliardy. Okradených jsou tisíce
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Přijíždí německý prezident Steinmeier. Setká se s Pavlem, uctí oběti střelby
Německý prezident Frank-Walter Steinmeier zahájí dvoudenní návštěvu Prahy. Na Pražském hradě ho...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...