Ha Noi - Mai Chau, prvních 130 km našeho motodobrodružství

Ráno jsme se konečně trochu vyspali. Já vstával kolem deváté. Dole už jsme měli připravenou snídani - Banh cuon. Taťka Kimi to koupil ráno, když byl pro zeleninu. Super. Bylo to moc dobré. Po snídani jsme s taťkou Kimi vyrazili do půjčovny motorek. Zajeli jsme do centra a začali hledat motorku na naši cestu do Sa Pa. Prošli jsme jich asi 12. V 9 z nich, když jsem řekl, kam chci, tak řekli rovnou, že takovou motorku nemají a odkázali nás na jinou půjčovnu. Jen ve třech nám něco nabídli. V první, kterou doporučuje LP, nám nabídli crossku Hondu XR 250 za 39 USD na den. Já chtěl spíš něco cestovního, navíc to bylo dost drahý. V druhé nám nabídli tu samou, ale za 30 USD, potom ještě legendární motocykl Minsk, nebo jednu cestovní Hondu, která ale nevypadala zrovna, že ještě někdy pojede. A nakonec v třetí nám nabídli normálního skůtra – Hondu 125. No nakonec jsem se rozhodnul si půjčit tu crossku za 30 USD. Chlapík ji neměl na krámě, tak že prej za hodinu ji doveze.

já a Kimíček připraveni na cestu

Ok, šli jsme s taťkou Kim tedy nakoupit nějaké jídlo na oběd na trh a opravdu zážitek. Plný pytel živých žab, lezoucí krabi z nějaké sítě, živé ryby, prostě všechno. Nakoupili jsme a šli se podívat na motorku. Už tam stála a chlapík na ní zrovna montoval zrcátka..:-) No asi se moc nepoužívá..:-) Tak jsem ji jel projet. No, s vymáčknutou spojkou chcípal motor, tachometr nefungoval a tlumiče byly příliš měkce nastavené. Tak jsem mu to vše řekl, chlapík na to vlítnul a za pár minut to měl. Pak už to bylo celkem ok. No doufám, že to na tom dojedem. Tak to berem. Chce, abych mu nechal pas, nebo tisíc dolarů…:-) Tak nechávám pas a jedem. Motor je docela silný, je to 250. Vypadá docela ok.

Přijíždíme domů a Kimi s mamkou jdou vařit oběd. Kimi dopoledne sbalila naši krosnu. Tak jsem ji potěžkal a vážila asi 25kg…:-) Tak jsem chtě, nechtě přitoupil k revizi..:-) Vyházel jsem všechny krémy, načež byla malá vzpoura. Kimiček mi začala vysvětlovat, že přeci nemůže jet na motorce na 5 dní do hor bez denního a nočního krému, krému na tělo, tampónků na čištění obličeje, elektrického kartáčku a tak. No po krátké bitvě uhájila jen ty tampónky na obličej..:-) Znovu jsem to zabalil. Už to začalo vypadat, že to uvezeme. Kolem třetí odpoledne jsme se oblékli a vyrazili. Taťka s mamkou jeli s námi a navedli nás na správnou silnici. Cestou jsme ještě vzali plnou – mimochodem cena za 1l benzinu je tady cca 21 000 VND. Cesta v Ha Noi – hrozný. Miliony motorek napravo, nalevo. Do toho náklaďáky, autobusy a auta. No nakonec jsme si cestu proklestili. Rodiče se od nás odpojili a hurá na motodobrodružství.

video : http://www.youtube.com/watch?v=mGx1mPi2BmM

Počítal jsem, že dnes vyrazíme dlouho, tak jsem naplánoval jen krátkou trasu. První naše destinace je městečko Mai Chau, ležící v horách. Cesta docela jde, všude asfaltová silnice. Vjiždíme do hor a začíná se nám objevovat ta krásná scenérie, kvůli které sem vlastně jedeme. Krásné horské terény, rýžová políčka, moc pěkné. Kolem 16:00 zastavujeme na odpočinek. Dáváme něco k pití a za 20 min vyrážíme. Začíná pomalu zapadat slunce, tak abychom to stihli. Cesta opět krásná. Kolem 18:00 je už docela šero, dorážíme ke značce Mai Chau 5km. Sláva. Hned nás na křižovatce chytá mladík, jestli nechceme přespat v tradičním obydlí Bílých Thajců – domku na chůdách. To jsme přesně chtěli, ale řekli jsme si, že se podíváme až v Mai Chau. Třeba to tenhle má předražený. Pokračujeme těch 5km, už je normálně tma a není to zas tak příjemné jezdit v těch horských zatáčkách. Konečně dorážíme na místo. Zastavujeme, abychom koukli do LP, kde že jsou ty domky. Najednou nás odchytává další chlapík, že prej nás tam doveze. Je už tma, nechce se nám nic moc hledat, tak to berem.

Chlapík nás veze asi 2km od Mai Chau do jedné vesnice Bílých Thajců. Přijíždíme tam a zjišťujeme, že je to ta samá co nám nabízel ten první..:) no nic. Ubytko je ve společné místnosti v prvním patře pro všechny návštěvníky, je to jen oddělené takovou zástěnou. Cena 200 000 VND za osobu včetně večeře i snídaně. Tak to berem. Navíc koukám, že už tam jsou nějací Amíci, taky na motorkách, ubytovaní. Dáváme si věci vedle naši soukromé moskytiéry. Podlaha je dělaná že štípaného bambusu, všude jsou otevřená okna a kolem dokola nic než rýžová pole. Prostě idylka.

Sprcha a umyvadla jsou společná..:-) Hehe, jsem zvědav, jak by tady Kimíček vypadala s elektrickým kartáčkem…:-) Dáváme sprchu. Sprcha relativně ok. Tekla dokonce teplá. Chystáme se na večeři a najednou tma. Blackout celé vesnice..:-) V tu chvíli si teprve člověk uvědomí, kde vlastně je. Všude kolem je absolutní, ale absolutní tma. Jsou jen slyšet kvákající žáby. Po hmatu vytahuju moji baterku z krosny. Za chvíli se ozve diesel agregát a elektřina opět je. Dáváme večeři, docela dobrá, super jarní závitky. Pak jen tak sedíme a popíjíme. Z toho vyvýšeného patra vidíme najednou nějakého borce v holinkách a s čelovkou. Všude se line kvákání žab a zvuky různých zvířat. Najednou tenhle chlapík si stoupne do toho pole a začně chytat ty kvákající žáby..:-) no kvákají dál, tak asi nenalovil všechny. Vedle nás tam popíjejí ti Amíci se svým vietnamským průvodcem. Dáváme místní rýžovou pálenku – fakt hnusná..:-) a jdeme spát. Vlezeme pod moskytiéru. Je to opravdu zážitek. Vřele doporučuji všem, kteří netrvají na evropském standardu. Navíc jen co jsme šli spát, opět vypadla elektrika. Už ji ale nenahazovali…:-) Bylo pozdě.

Závěr : Cesta Ha Noi – Mai Chau, cca 130 Km, nám to trvalo i s přestávkou cca 4h. Z toho hodinu a půl jsme se prodírali v Ha Noi. Náročnost tohoto terénu není zas taková. Zvládne to i méně zkušený řidič, ale v tom případě počítejte s delším časem. Co se týká motocyklu, dalo by se to i na silnějším skůtru. Krajina krásná, nocleh na chůdách rozhodně doporučuji.

Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/27.4._Hanoi_-_Mai_Chau/