Hoi An - krásné město se stovkami krejčovských dílen

Ráno naštěstí vstáváme až v 9:00. Toto jsem si vynutil, jelikož vstávání v 6:00 v kombinaci s psaním blogu do 2:00 mě už přestalo dělat dobře..:-) Oblékáme se, je zde krásně – tak 30 stupňů ve stínu a trochu menší vlhkost než v Nha Trang. Jdeme na snídani – dávám si místní speciatu – Cao Lau, takové nudle s masem a zeleninou - jak jinak. Poté vyrážíme do města. Ještě bych měl trochu představit město Hoi An – dříve to byl nejvýznamnější přístav Vietnamu, nyní tuto jeho funkci přebral přístav v Da Nangu, takže nyní je to už jen překrásné malebné městečko – resp. vzdálenější čtvrť Da Nangu (takové Průhonice..:-). Centrum města patří k dědictví UNESCO a je opravdu krásné. Malé domky, pagody, starobylé obydlí u řeky, japonský most atd. To vše jsme měli naplánované, že uvidíme. Nicméně Hoi An je dnes hlavně velmoc krejčovství. Je jich tu snad několik set. Ušijou vám na co si usmyslíte. Ukážete si na model od Prady? No problem. Do 24 hodin to máte přichystané přesně na míru ušité. Opravdu neskutečné. Co z toho vyplývá? Po snídani jsme šli na prohlídku města a samozřejmě první naše kroky mířily do jednoho krejčovství. Tam jsme strávili asi 4h. Pak jsme pokračovali do dalšího, další 2h a tak dále a tak dále. No prostě to shrnu – za 8h v Hoi Anu jsme utratili 15 000 Kč.

jedno z několika set krejčovství v Hoi An

Jen pro představu co jsme za to pořídili :

Kimíček : 4x na míru šité letní šaty 100% přírodní hedvábí s výšivkou vietnamských motivů, 1x kašmírový kostým na kongresy, 1x kašmírová sukně + top z katalogu, 1x šálový přehoz ze 100% přírodního hedvábí, 3x na míru dělané !!! celokožené boty : kozačky, společenské boty a lodičky a 1x překrásný vietnamský tradiční oděv – Ao Dai z vyšívaného hedvábí + 1x župan s vyšívanými motivy ze 100 % přírodního hedvábí + noční košilka

Já : 1x na míru šitý kašmírový oblek + 1x na míru dělané celokožené společenské boty + 1x na míru šitá kožená bunda z prvotřídní hověziny

Zkuste to spočítat a koupit si to v ČR. Ještě jednou dodávám, že věci byly hotové od 8h do 24h od objednávky. Poté byly zkoušky, opravy a nakonec jsme si to vše perfektně sednoucí odnesli na hotel. Hoi An je prostě město, kam šetřilkové nesmějí jezdit. Je to tu neskutečné. Jen tak jsem odhadoval, že kdybychom si to nechali takhle dělat v ČR – byl bych zvědav, jestli bysme se vešli do 50 000 Kč. Po vydrancování všech našich zbývající peněž nám nezbylo nic jiného, než jít hledat bankomat. Bankomaty jsou ve Vietnamu ÚPLNĚ všude. Skoro na každé ulici. Bohužel pro utrácivé turisty – 90% z nich nabízí maximální výběr 2 000 000 VND, což při náročnosti mojí drahé jediné je zoufalé málo..:-) Nakonec jsme našli bankomat Agrobank – a ten vydával 5 000 000 VND, poplatek je většinou od 20 do 30 000 VND za výběr. Vybíráme tedy deset mega a konečně si jdeme prohlédnout centrum města…Kupujeme lístek za 40 000 VND – jsou v tom vstupy asi do 4 památek. Pomalu si to vše procházíme – jsou tu hlavně starobylé domy, pagody a čínské kongregační sály. Jsou opravdu hezké. V několika zapalujeme kadidla. Největší a nejhezčí z nich je kongregační sál Číňanů z Fujianu. Dále procházíme městským tržištěm – opět, prodávají vše možné i nemožné, ale přijde mi to takové lepší zboží než jinde. Jiné. Poté pokračujeme podél řeky až k japonskému mostu, ten střeží na jedné straně opice a druhé psy – jako sochy samozřejmě. Je to takový krytý most a uvnitř je malý chrám, docela hezké. Dále už se vydáváme na hotel, dát oddych a spršku po perném drancovacím dni a vyrážíme na večeři. Dáváme si opět nějakou zdejší specialitku (Hoi An wanton – Hoanh Thanh) a poté již míříme do hotelu. Jsme po těch všech měření a zkouškách dosti unavení. Zítra navíc máme obíhání s vyzvedáváním již hotových věcí, tak se na to musíme pořádně vyspat.

Druhý den v Hoi An vstáváme kolem 8:30, balíme věci na cestu a vyrážíme sbírat hotové šaty. V 9:00 se zastavujeme v prvním krejčovství. Kimíčkovi sedne tak polovina oblečení, druhou polovinu posílá ještě upravit. Moje sako je ok, padne jako ulité, ale kalhoty jsou problém. Všude seděj, ale přes nohy je to hrozně těsné, takže také odesílám k opravě..:-) máme se zastavit za 2h, prý to bude vše hotové..:-) Ok, vyrážíme na sběr úlovků do druhého krámu. Tam zkouší jen Kimíček – opět, tak půlka věcí sedne a půlka jde ještě na úpravu. Pokračujeme v našem turné. Zastavujeme u bot –  jsou hotovy dvoje Kimíčka – tak je zkouší. Opět, padnou super. Je před dvanáctou a my se chytáme na oběd. Dáváme opět Hoi Anskou specialitu a opět nový druh piva – Saint Miguel, nic moc. Během oběda konečně vidím pořádnou motorku v té spleti všech mopedů, polomopedů a dvou kol s motorem..:-) Před restaurací stojí nový Fireblade. Schází se asi 5 čumilů – něco řeší s tím majitelem. Poté si jeden po druhém nasazuje helmu a každý si objíždí jeden blok. Jen se modlím, aby za to nezatáhli jak na mopedu a neskončili na zádech. Nakonec si dávají pozor a všichni dojíždějí v pořádku. Ale zase po dlouhé době lahodný litrový čtyřtakt s laďáčkem místo věčného prdění mopedů..:-)

Dojídáme a vyrážíme na druhou zkoušku..:-) Opět do prvního krámku – Kimíčkovi sedí skoro vše, jen ještě upravit sáčko u krku, moje kalhoty opět trága – navíc mi odstávají kapsy. Tak jim to ukazuju, no kroutěj hlavou, „jsem holt asi takovej nekonfekční oříšek.:-)“ Nakonec jim říkám, ať ty kapsy zašijou. Stejně jsem je tam nechtěl. Furt jsem měl pocit, že na pravé noze mě to táhne o dost víc než na levé. Tak jsem ji donutil, aby mě přeměřila obě nohy odděleně. Trochu protáčela panenky, co si to ten trouba zase vymýšlí, pak to změřila a zjistila, že obvod pravého stehna je o 4cm větší než u levého..:-) jaké překvápko u praváka..:-) No a bylo jasno. Takže opět za 2 hodinky zkouška. Přesouváme se do druhého krámku – Kimíček zkouší upravené šaty a tradiční vietnamský oděv Ao Dai. Vše super padne, takže druhý krámek odškrtnut.:-) Jdeme na botky. Kimíček má všechny 3, sedí super. Moje jsou taky hotové, opravdu hezké. Zkouším je a něco mě trochu tlačí na patě. Chlapík je popadne a za deset minut se vrací s dvojitou vložkou. Opět zkouším a super – padnou skvěle. Vše balíme a odnášíme na hotel. Tam jsme již vyprázdnili jednu krosnu, takže to tam cpeme. Museli jsme koupit další zavazadlo, tak jsme vybrali takový neutrální kufřík na kolečkách v šedé barvě, abychom ho mohli oba využívat na kongresy. Napěchovali jsme ho pouze dárkama a byl k prasknutí.

Z hotelu jsme vyšli na naši poslední zastávku – pro mojí koženou bundu. Měli ji již hotovou – chudáci, protože už dnes odjíždíme, dělali ji do 4 do rána..:-) Zkoušim a úplně super, padne krásně. Nechávám ji jen malinko zmenšit v obvodu a za hodinku si ji vyzvedneme. Usedáme do vedlejší kavárny. Dáváme Tigera a já dopisuju resty na blog. Po hodince vyzvedáváme bundu a paráda. Vyrážíme na večeři, dáváme jen nějaké lehké jídlo. Mezitím nám volají z Vietnam Airlines, že náš let je o 50 min opožděn. No super..:-/ to půjdeme spát kdo ví kdy. Objednaváme na půl sedmou taxíka do Da Nangu. Skládáme všechny naše věci do kufru a vyrážíme. Cena 240 000 VND. Řidič se diví, proč jedeme tak brzy. No řekli nám, že cesta trvá tak hodinu. Nakonec trvala asi 25 min..:-) Jdeme se odbavit. Nastává okamžik pravdy. Skládáme zavazadla a 48 kg..:-) Tak ta holka říká, ať něco vyndám a vezmu si to na palubu nebo ať zaplatím. No tahat něco z těch kufrů se mi opravdu nechce. Jenže Kimíček se nechce smířit s těma pár doláčema navrch. Nutí mě vyndat ty věci, chvíli na ni koukám a Kimík začíná se stále se zvyšující frekvencí hlasu mě nutit, ať to vyndám. Jen tak odevzdaně stojím a rozhodně se mi do toho nechce. Jak nás tak pozoruje chlápek, co to tam řídí, tak se mu mě asi zželelo a aby Kimíček nepřešla do ultrazvuku, tak nad náma radši mávnul rukou a pustil nás..:-) Navíc nám nabídli, že jestli chceme letět za 20 minut, tak můžeme..:-) tak jsme to vzali – nechápu proč nám tedy volali, že bude zpoždění a že všechny dřívější lety jsou obsazené..:-) Tak se naloďujeme – opět kontrolou procházím s flaškou plné vody – no problem..:-) Let trvá pouze hodinu a co mě překvapuje – letíme Boeingem 777. To se mi zdá na tak krátkou vzdálenost dost velké letadlo. Nicméně je naplněné celé. Lítá to asi 3x do hodiny, fakt velký obrat. Přistáváme v Ha Noi, let ok. Na letišti nás čeká taťka Kimi – včera přiletěli z Čech. Nasedáme do taxíku a jedeme.

Asi po 2km vidíme první vážnou dopravní nehodu za celou dobu našeho pobytu ve Vietnamu. Jsou tam 2 auta a dvě motorky. Na zemi tam leží dva chlapi a jedna žena, naříkají a mají krev na hlavě a na oblečení. Je tam spousta lidí a čumilů. Začali jsme se s Kimíčkem odpoutávat a chtěli jsme jim jako lékaři poskytnout první pomoc. Nicméně než jsem stačil něco říct řidiči, udělal myšku, šlápl na plyn a byl pryč. Ostatně tak to dělali všichni...:-) jj, jak z něčeho nekoukají prachy, tak si toho nevšímají.  Chvíli jsem přemýšlel, jestli ho máme zastavit, ale když jsem si představil, že by se obracel nebo couval na té asi osmiproudovce, tak jsem si říkal, abychom nedopadli jak ti, co jsme je viděli. Naštěstí v protisměru se už řítila sanitka, tak snad je z toho dostanou. No nic moc příjezd..:-/ Z letiště do baráku k rodičům je to asi 40 min taxíkem – stojí cca 350 000 VND. Baráček krásný, typicky vietnamský. Velmi úzký a velmi vysoký – 5 pater. Je tma, tak si ho prohlédneme pořádně až jindy. Vítá nás také mamka Kimi. Když jsme se rozhodli jet na svatební cestu do Vietnamu, taťka nechal celý dům zrekonstruovat. Je opravdu moc hezký, navíc super lokalita. 5 minut chůze od jezera v klidné lepší čtvrti. Přicházíme na pokoj – krásné vybavení. Všechen nábytek z masivu, moc hezké. Dokonce nám taťka nechal udělat klimatizaci. Super. Dáváme spršku, vybalujeme výsledky drancování z Hoi Anu, chvíli posedíme s rodičema a jdeme spát. Zítra nás čeká 3 denní výlet do Ha Long Bay.

Závěrem : Hoi An je krásné město, jeho centrum je součástí světového dědictví UNESCO. Jsou zde krásné malebné uličky. Ulice jsou čisté a hezké. Co je však největší lákadlo pro všechny turisty jsou zdejší krejčovské a ševcovské dílny. Znovu se budu opakovat – neskutečné. Vyberete si cokoliv vás napadne, cokoliv vidíte v katalogu, cokoliv najdete ne netu. Ukážete jim to a do 12 hodin máte 1.zkoušku na míru ušitých šatů, obleku atd. Všude mají záplavu hedvábných šatů s výšivkou různých motivů. Co je úplně super, jsou boty na míru. V životě jsem si nenechal šít boty, myslel jsem, že to už snad ani neexistuje. Opět – do 24h je máte ušity z prvotřídní kůže a na míru…Pokud najdete volný půlden – určitě zejeďte k čamským chrámům v My Son. Jinak si buďte jisti, že z Hoi Anu odjedete o hodně tisíc lehčí. Zkrátka – bez peněz, do Hoi An nelez…:-)

Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/22.4._Hoi_An/