Demilitarizovaná zóna - hornatá krajina amerických základen

Ráno jsme vstávali už v 5:30. V 6:00 se totiž pro nás měl stavit autobus, který nás odveze na jednodenní výlet do DMZ = demilitarizované zóny. Bus přijíždí asi s půlhodinovým zpožděním - jsme mohli ještě spát..:-( a odváží nás na snídani - ta je v ceně..:) Mohli to dát bez snídaně a začátek v 8:00. Jinak celý výlet je za 300 000 VND za osobu včetně vstupů a již zmíněné snídaně. Kolem osmé vyrážíme směr sever - do města Dong Ha. To už leží v DMZ a je největším městem této oblasti. Cesta z Hué tam trvá asi 2 hodiny. Stavíme na odpočinek a poté již vyrážíme na první bod našeho celodenního plánu - Rockpile mountine.

plán demilitarizované zóny

Za války zde byla americká základna a pozorovatelna námořní pěchoty a jednotka dělostřelectva. Autobus asi po 30 minutách zastavuje u krajnice a napravo vidíme zelenou tyčící se horu. Kdysi to však byla, dle dobové fotografie co nám posílá průvodkyně, opravdu hora z kamení, prakticky po zemi nedobytelná. Děláme pár fotek. Vláda po válce horu zalesnila a když si ji na foťáku přiblížíte, vidíte okolo symetrické pásy nově vysazených, ale již dosti vzrostlých stromů. Po dalších 30ti minutách zastavujeme u vesniček zdejších horských kmenů – Bru a Van Kieu. Mají typická svoje obydlí postavená na kůlech, všude kolem jsou rýžová políčka – jsou krásně zelená, pasou se tu všude vodní buvoli, je to opravdu hezké. Fotíme hlavně ta políčka. Za chvíli pokrčujeme v cestě, asi za 20 min. zastavujeme na mostě Dakron přes stejnojmennou řeku. Tady začíná slavná Ho Chi Minhova stezka. Hlavní zásobovací tepna ze severu na jih. Amíci se ji snažili stůj co stůj zničit, aby odřízli oddíly Viet Congu na jihu. Nasadili letectvo, dělostřelectvo, vše. Vždycky přes noc to severovietnamci dali do kupy a jelo se dál. Je fakt, že těch stezek bylo několik desítek. Dokonce vedly přes sousední Laos. Udělali jsme opět pár fotek a vyrážíme k asi nejznámější americké vojenské základně ve Vietnamu – Khe Sanh.

Byla umístěna na náhorní plošině jedné hory. Sloužilo zde normálně cca 500 – 1000 vojáků. Základna byla silně opevněna a dobře vyzbrojena. Dokonce zde mohla přistávat letadla, ale byla to hlavně vrtulníková základna. Během války se doneslo americkému velení, že Viet Cong plánuje rozsáhlý útok a obležení základny. Proto velitelství přesunulo na základnu 6000 vojáků a připravovalo se na útok. Po zemi základna téměř dobýt nešla, nicméně v okolí je asi 5 dalších hor. Viet Cong na tyto hory natahal těžké dělostřelectvo a poté měl základnu „jako na dlani“. Základny byla obležena 75 dní a probíhaly zde nejkrvavější boje celé války ve Vietnamu. Dodnes se tomu říká „americké Dien Bien Phu“ (místo, kde podobnou strategií Vietnamci rozprášili francouzské vojsko v roce 1954). Dokonce oběma akcím velel stejný velitel. Nakonec zde padlo cca 500 Američanů a ztráty Viet Congu se odhadují na desetitisíce. Američané zásobovali základnu vrtulníkama, jenže Viet Cong začal pálit nějaké dřevo a udělali tím takový dým, že nešlo zásobovat ani vrtulníkama. Tak to shazovali v padácích, jenže pro silný vítr až 75% zásob šlo opět Viet Congu..:-) Nakonec se Viet Congu dobýt ani vyhladovět základnu nepodařilo. Nicméně poté Američané základnu vyklidili a severovietnamci ji obsadili..:-) Nakonec se ukázalo, že obléhání základny byl jen špek, na který Amíci skočili.  Mělo to pouze odvrátil pozornost od tzv. Novoroční ofenzivy – kdy severovietnamská vojska zaútočila na velká jihovietnamská města.

Přijíždíme na základnu, cestu lemují rozsáhlé plantáže kávovníku, které zde vysadila vláda. Nic již nepřipomíná, že by zde byla základna. Na základně je nově vystavěné muzeum, dvě helikoptéry, tank, dvě ukázky bunkrů a letecká munice. Muzeum je jen symbolické. Jsou tam však opět dosti propagandistické fotky Američanů a názvy jako : „k smrti vyděšený americký voják“ nebo „desorientovaný nepřítel prchá v panice před slavnou severovietnamskou armádou“ nebo „skvělá péče našich lékařů o zraněné americké zajatce“ …J a tak podobě. Je tam ale hezká mapa celé DMZ. Také se na vás nalepí několik prodavačů suvenýrů z války. Koukám a mají plno odznaků a vojenských štítků a jiné osobní věci vojáků. Dosti rázně jsme je odbyli – přijde dost nevkusné si kupovat osobní věci vojáků, kteří zde zahynuli. Nicméně pár lidí - Australanů našeho zájezdu si něco kupuje – holt, jiný kraj, jiný mrav.

Video : http://www.youtube.com/watch?v=zUN8MbO4RBI

Po prohlídce jsme zamířili už na oběd – zpět do Dong Ha. Oběd byl hnusnej, mastnej a levnej..:-) Po obědě jsme jeli na prohlídku tunelů ve Vinh Moc. Cestou jsme ještě zastavili ve vesnici – Doc Mieu, byla tam taková komunistická socha a památník věnovaný obětem války. Vesnice je zajímavá také tím, že zde byl tzv. McNamarův elektrický plot. Pokračujeme a asi po hodině dorážíme do Vinh Moc. Bylo to mimo jiné místo, kam poprvé dopadly americké bomby na  vietnamské území. Je zde vybudován rozsáhlý komplex tunelů, které sloužili k zásobování, bojování i normálnímu životu běžných vesničanů. Tunely jsou větší a robustnější než v Cu Chi u Saigonu, jsou také lépe vyztuženy. Vyúsťují přímo na krásné pláži – vchod je však zamaskován zelení. Byli jsme v tunelech cca 30 minut a měli jsme toho dost. Vesničané tam žili neuvěřitelných 6 let – narodilo se tam 17 dětí. Klasické bombardování nemohlo tyto dobře vystavěné tunely ohrozit. Jediný typ bomby, který je mohl zničit, byly tzv. závrtné pumy. Jedna nakonec pronikla do centra tunelů, ale… nevybuchla. A otvor po ní vzniklý severovietnamci využili jako větrací šachtu..:-) Cestou z tunelů jsou jasně patrné 40 let staré obrovské krátery po leteckých pumách, dnes již zarostlé trávou. Před autobusem narazíme na výlet školáků do tunelů – furt křičí a chtějí se s náma fotit. Tak děláme pár snímků. Mimochodem když tak koukám na stav chrupu dětí, rodičů a prakticky všech Vietnamců – je mi už jasné, proč zde dentální průmysl tak roste...:-) Vracíme se busem na hotel, dáváme spršku a vyrážíme na večeři. Objednáváme asi 7 chodů specialit z oblasti Hué – je to opravdu vynikající. Vřele doporučuji – vše je označeno v menu Hué speciality. Cestou na hotel se ještě zatavujeme na drink v DMZ baru, dávám si vietnamskou vodku – no nic moc. Na cestu si ještě kupuji zmrzlinu z durianu – takové speciální ovoce, vypadající jak zelený ježek, charakteristický hrozným zápachem..:-) No zmrzlina chutná tak jak voní..:-) J Tak jdeme na hotel a dosti zmožení usínáme.

Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/20.4._Demilitarizovana_zona/