Přesun vlakem z Nha Trang do Hué
lůžkový vůz, patro 2
Čekáme a asi 10 minut před příjezdem se dereme na nástupiště. Jsou tam spousty lidí - zajímavé je, že ti, co jdou někoho doprovodit platí 2000 VND ..:-) Vlak přijíždí včas, máme vagón č. 9 - lůžkový, horní patro. Kupé najdeme bez obtíží, v dolním patře - level 1, jsou už nějací Vietnamci. Level 2 jsme museli vzít, jelikož level 1 už byl vyprodaný. Trochu jsem doufal, že až mě chlapík uvidí, ještě rád mi přenechá dolní postel, ale bohužel. Chlapík byl nějaký stařší voják - asi Vietkongu a byl zvyklý, že na něj shora padají závrtné pumy, takže jeden obtloustlý Evropan nad ním ho nemohl rozházet...:-) :-)Takže se soukáme nahoru, batohy hážeme k nohám na posteli a uléháme. Bylo to celkem ok, kupé relativně čisté, klimatizované.
video : http://www.youtube.com/watch?v=KpszxlkurGg
Asi dvě hoďky jsme jen tak polehávali. Každou chvíli projel po chodbě nějakej prodavač čehokoliv, hlavně jídla a zeptal se jestli nechceme..:-) Pak přišla průvodčí a chtěla jízdenky. Kimíček začala hledat a nějak je nemohla najít. Věděla, že jsem jí je dával, takže nemohla použít klasickou větu "ty lístky musíš mít určitě Ty...:-)" Už jsem se těšil na vítězství, který si schovám na horší časy..:-), žolíka..:-), že ztratila jízdenky - mimochodem každá za 550 000 VND. Průvodčí se zeptala kam jedeme, Kimi řekla, že do Hué. Poté odešla k dalšímu kupé. Kimi mezitím k mé smůle lístky našla, průvodčí se ale už neukázala..:-) tak jsme mohli jet na černocha..., ale asi by byla tlačenice na naše lehátka. Asi za další hoďku jízdy ten Vietnamec pod mojí postelí vystoupil a nikdo ho nevystřídal. Tak jsme se tam hned s Kimíkem nasáčkovali, vytáhli netbook a jeli jeden film za druhým - byla tam normálně zástrčka do elektriky, takže pohoda. Pak přišel zase druhej průvodčí, jestli chceme večeři. Řekli jsme, že jo - stálo to 35 000 VND za osobu. Kolem 18:00 to přinesl - no nic moc, spíš to bylo hnusný, nějaká rýže s masem..:-) :-) S Kimi jsme si dali ještě na dojížďku Banh Gio - takovej polosliz s masem zabalený v banánovém listu. No taky nic moc..:-) Chvíli jsme koukali z okna na krajinky - všude samá rýžová políčka a malé vesničky a hrozný bordel kolem trati, ale bylo to zajímavý..:-)
video : http://www.youtube.com/watch?v=WYzAg8yI0EE&NR=1
Kolem 22:00 přistoupila na náš level 1 nějaká holčina a my museli vyklidit pozice. Pak už jsme jen tak polehávali a čekali, až vlak přijede. Mimochodem celou cestu lilo jako z konve. Do Hué jsme měli dorazit něco před půlnoci. Jelikož jsme ale něco před půlnocí byli v Da Nangu, bylo jasné, že to nestihneme. Jinak všechna hlášení jsou ve vietnamštině..:-) Naštěstí tam funguje to, že když jsme kolem 2:00 dorazili do Hué, spali jsme - průvodčí přišla a vzbudila nás. Vystoupili jsme a Kimiček vyrazila směrem k hotelu, co našla v LP. Oběma rukama odháněla zkušeně dotěrné taxikáře s výrazem ve tváři - "tak vás teda fakt nepotřebujeme, mám svůj LP a našla jsem nám ubytko sama he..:-) " Asi po půlhodině chůze s plnou polní zjistila, že ten hotel, co ho našla je asi zavřený..:-) :-) tak jsme zase kráčeli zpět a začali hledat taxikáře - po odjezdu vlaku jich tam moc nezbylo..:-) Nakonec jsme jednoho našli - museli jsme 3x zabouchat na okénko taxíku, abychom chlapíka vzbudili..:-) Řekli jsme mu, ať nás hodí k nějakýmu hotelu. Tak jsme chvíli jeli a zaparkoval u jednoho docela sympaticky vyhlížejícího penzionu, Kimi to šla sondovat. Opět jsme vzbudili recepčího - tomu se evidentně nechtělo pracovat, tak pro jistotu řekl, že pokoje už nemá, ale bylo jasný, že kecá..:-) :-) Tak jsme chtěli nějakej jinej, taxikář byl asi nějakej trouba, jelikož musel volat někomu druhýmu, aby ho navigoval k dalšímu hotelu. Nakonec nás přistavil před DMZ Hotel (je i v LP) - opět, museli jsme budit recepčního, chvíli to trvalo, ale pak vyšel. Dal nám pokoj za 500 000 VND za noc - krapet drahý, ale nechtěli jsme už někde bloudit. Pokoj byl opravdu krásný, super koupelna, klima, wifi - dokonce vlastní komp na pokoji, balkon, prostě super. Tak to zas tak předražený není. Dáváme spršku a padáme spát, zítra Kimíček naplánovala opět megatúru po Hué.
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/18.4._Nha_Trang_-_Hue/
Závěr : cesta vlakem je určitě zážitek, vidíte krajinu, je to relativně čisté (lepší jak ČD určitě), o jídlo strach mít nemusíte - furt vám někdo něco cpe a za pár korun. Mají tu několik kategorií - hard bed a soft bed. To podle toho, jaký chcete - soft bed jsou většinou s klimatizací. Potom ještě můžete mít soft bed lůžkový - to jsme měli my a ten můžete mít horní a dolní. Určitě doporučuji dolní - je tam i stoleček a můžete i bezproblémově sedět, což nahoře kvůli bezpečnostní tyči jde blbě. Takže určitě si to při cestování zkuste, ale jinak - jen o pár korun víc vás vyjde letenka (musíte vychytat jejich super saver nabídky) a to je určitě pohodlnější a rychlejší. Ale jinak - no problem. Jo a pokud budete chtít soft bed lůžkový level 1, takže určitě tak týden předem objednat lístky. Prakticky každá recepční na hotelu vám to zařídí až pod nos.
Oldřich Štěpánek
Gili Ayer - opravdový ráj Indonésie
Ráno jsme podle instrukcí byli v 8:30 připraveni po snídani k odjezdu na Gili Ayer. Měl nás vyzvednout chlapík od Mr. Hardyho. Nikdo nikde, jen parta Amíků, kteří si dali snídani před Rinjani trekem. Bolely nás nohy tak, že jsme sotva chodili. Amíci zmerčili, že Rinjani asi máme za sebou, tak začali vyzvídat. Hrozně se divili, že nahoře je dost zima a že v kraťasech to rozhodně nebude žádný med. Nakonec z nich vylezlo, že jim nikdo nic neřekl a že mají jen věci na pláž..:-) No začali být dost nerudní na svého průvodce, načež je uklidnil, že hned další zastávka je u obchodu, kde vše můžou dokoupit..:-) No zajímavá obchodní taktika..:-) Určitě z majitele obchodu něco kápne, ale chudáci ti Amíci. Náš chlapík furt nikde. Zašel jsem za Holanďanem, jestli nemá číslo na Mr. Hardyho. Tak mu zavolal a že prý jeho člověk za chvíli dorazí. No nakonec jsme čekali až do 10:00, než se objevil. Objednal nám koňský povoz a odvezl do přístaviště. Tam nám koupil 2 lístky na veřejnou loď na Gili Ayer – mimochodem tuším 8 000 IDR za jednoho. Funguje to tam tak, že když je dostatek lidí a nákladu na loď, tak vyrazí. Naštěstí nás bylo už dost, takže asi za 10 min jsme se nalodili. Cesta trvala cca 10 minut, bylo to kousek. Jakmile jsme vystoupili, hned byl u nás chumel náhončích nabízejících „transport“ koníkem s povozem. My ale vyrazli pěšky podél pláže.
Oldřich Štěpánek
Výstup na Rinjani - drsný indonéský trek
Ráno jsme vstali už v 8:00, dali si snídani a už nás vezl chlapík na motorce k přístavišti rychlých lodí. Tam jsme se asi s půlhodinovým zpožděním nalodili a vyrazili. Loď vypadala docela dobře, nově. Byla narvaná do posledního místa. Když jsme vyrazili, zapnul jsem GPS na mobilu. Zajímalo mne, kolik tedy „fast boat“ vlastně jede. Tak co jsem sledoval, jela maximálně 50km/h, což na loď je asi dost..:-) Za hodinu a čtvrt jsme dorazili do přístavu Senggigi na Lomboku. Tam už na nás čekal smluvený řidič s nápisem „Olda“..:-) Došli jsme k autu a vyrazili. Řidič byl v pohodě. Zastavil nám, když jsme chtěli fotit, vyprávěl nám, co kde je a kde se co staví a tak. Pak jsme cestou viděli perlovou farmu a Kimíček asi chtěla doplnit svoji sbírku či co, tak jsme se tam zajeli podívat. Perly měli hezké, ale ne úplně černé, tak nakonec nic nevybrala.
Oldřich Štěpánek
Mount Ijen - peklo sirného dolu
Ráno opět v 3:30 budíček, sbalili jsme všechny věci, jelikož na hotel se už vracet nebudeme. Byla pro nás připravená balíčková snídaně a kafe. Tak jsme něco dali do žaludku a vyrazili jsme. Asi po hodině jízdy jsme přijeli k úpatí Mt. Ijen. Byla ještě tma, takže jsme nasadili čelovky a vyrazili. Čekal nás asi hodinový výšlap k vyrcholku kráteru. Cestou nahoru už jsme potkávali první nosiče síry. Ijen je totiž známá hlavně pro důl na surovou síru, který se nachází u sopečného jezera. Viděl jsem už několik dokumentů v ČR o těchto nosičích. Jejich náklad je cca 80 kg síry a tu musejí přímo z dolu dostat na vrchol kráteru a poté ještě sejít dolů ze sopky. Toto prý absolvují 2-3x denně. No ukrutná práce a jen za pár babek.
Oldřich Štěpánek
Mount Bromo - nejznámější sopka Jávy
Ráno jsme vstali v 7:00, zabalili věci a šli na snídani. V 8:00 nás měl vyzvednout minibus a měli jsme vyrazit na náš třídenní trip. V pohodě snídáme a najednou v 7:30 už u nás stojí náš řidič. Že prej odjezd je v 7:30..:-) No, trochu nám to asi popletli v té agentuře. No nic, tak že prý vyzvednou ještě nějaké hosty a zastaví se za chvíli. Tak jsme do sebe naházeli tousty a kafe a po chvíli jsme už nastupovali do našeho vozítka. Bylo už narvaný turistama - resp. byl to minivan, takže vzadu bylo už asi 10 lidí. Jediná volná místa byla vedle řidiče. Usadili jsme se a vyrazili. Pásy nebyly k dispozici, tak jsme si připadali každých 5 minut jako kamikadze. Ale asi po hodině jsme si na tu jejich zběsilou jízdu v protisměru zvykli a už ji ani nevnímali. Dle itineráře nás dnes čeká 10 hodin jízdy. Jedeme z Yogyakarty až k úpatí Mount Bromo.
Oldřich Štěpánek
Borobudur a Prambanan - rovníkové památky UNESCO
Ráno jsme vstávali už v 3:30, sbalili si věci a v 4:00 už nás vyzvedával přímo spolumajitel Rumah travel – sympatický Holanďan a jeho zřejmě partnerka z Indonésie, která hovořila anglicky. Za 15 min jsme nabrali ještě jeden pár z Holandska a vyrazili jsme. Většina těchto výletů míří na svítání slunce na Borobudur, nicméně my jsme vyrazili na vyhlídku naproti sopce Merapi. Dorážíme tam asi kolem 5:00. Jsme tam sami, je to taková malá vesnička. Před námi se rozprostírá nádherný pohled do údolí, kde vzadu se tyčí dvě sopky – jedna z nich je Merapi. Pod nimi v mlžném oparu prosvítá džungle.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...