Oldřich Štěpánek
Gili Ayer - opravdový ráj Indonésie
Ráno jsme podle instrukcí byli v 8:30 připraveni po snídani k odjezdu na Gili Ayer. Měl nás vyzvednout chlapík od Mr. Hardyho. Nikdo nikde, jen parta Amíků, kteří si dali snídani před Rinjani trekem. Bolely nás nohy tak, že jsme sotva chodili. Amíci zmerčili, že Rinjani asi máme za sebou, tak začali vyzvídat. Hrozně se divili, že nahoře je dost zima a že v kraťasech to rozhodně nebude žádný med. Nakonec z nich vylezlo, že jim nikdo nic neřekl a že mají jen věci na pláž..:-) No začali být dost nerudní na svého průvodce, načež je uklidnil, že hned další zastávka je u obchodu, kde vše můžou dokoupit..:-) No zajímavá obchodní taktika..:-) Určitě z majitele obchodu něco kápne, ale chudáci ti Amíci. Náš chlapík furt nikde. Zašel jsem za Holanďanem, jestli nemá číslo na Mr. Hardyho. Tak mu zavolal a že prý jeho člověk za chvíli dorazí. No nakonec jsme čekali až do 10:00, než se objevil. Objednal nám koňský povoz a odvezl do přístaviště. Tam nám koupil 2 lístky na veřejnou loď na Gili Ayer – mimochodem tuším 8 000 IDR za jednoho. Funguje to tam tak, že když je dostatek lidí a nákladu na loď, tak vyrazí. Naštěstí nás bylo už dost, takže asi za 10 min jsme se nalodili. Cesta trvala cca 10 minut, bylo to kousek. Jakmile jsme vystoupili, hned byl u nás chumel náhončích nabízejících „transport“ koníkem s povozem. My ale vyrazli pěšky podél pláže.
Oldřich Štěpánek
Výstup na Rinjani - drsný indonéský trek
Ráno jsme vstali už v 8:00, dali si snídani a už nás vezl chlapík na motorce k přístavišti rychlých lodí. Tam jsme se asi s půlhodinovým zpožděním nalodili a vyrazili. Loď vypadala docela dobře, nově. Byla narvaná do posledního místa. Když jsme vyrazili, zapnul jsem GPS na mobilu. Zajímalo mne, kolik tedy „fast boat“ vlastně jede. Tak co jsem sledoval, jela maximálně 50km/h, což na loď je asi dost..:-) Za hodinu a čtvrt jsme dorazili do přístavu Senggigi na Lomboku. Tam už na nás čekal smluvený řidič s nápisem „Olda“..:-) Došli jsme k autu a vyrazili. Řidič byl v pohodě. Zastavil nám, když jsme chtěli fotit, vyprávěl nám, co kde je a kde se co staví a tak. Pak jsme cestou viděli perlovou farmu a Kimíček asi chtěla doplnit svoji sbírku či co, tak jsme se tam zajeli podívat. Perly měli hezké, ale ne úplně černé, tak nakonec nic nevybrala.
Oldřich Štěpánek
Mount Ijen - peklo sirného dolu
Ráno opět v 3:30 budíček, sbalili jsme všechny věci, jelikož na hotel se už vracet nebudeme. Byla pro nás připravená balíčková snídaně a kafe. Tak jsme něco dali do žaludku a vyrazili jsme. Asi po hodině jízdy jsme přijeli k úpatí Mt. Ijen. Byla ještě tma, takže jsme nasadili čelovky a vyrazili. Čekal nás asi hodinový výšlap k vyrcholku kráteru. Cestou nahoru už jsme potkávali první nosiče síry. Ijen je totiž známá hlavně pro důl na surovou síru, který se nachází u sopečného jezera. Viděl jsem už několik dokumentů v ČR o těchto nosičích. Jejich náklad je cca 80 kg síry a tu musejí přímo z dolu dostat na vrchol kráteru a poté ještě sejít dolů ze sopky. Toto prý absolvují 2-3x denně. No ukrutná práce a jen za pár babek.
Oldřich Štěpánek
Mount Bromo - nejznámější sopka Jávy
Ráno jsme vstali v 7:00, zabalili věci a šli na snídani. V 8:00 nás měl vyzvednout minibus a měli jsme vyrazit na náš třídenní trip. V pohodě snídáme a najednou v 7:30 už u nás stojí náš řidič. Že prej odjezd je v 7:30..:-) No, trochu nám to asi popletli v té agentuře. No nic, tak že prý vyzvednou ještě nějaké hosty a zastaví se za chvíli. Tak jsme do sebe naházeli tousty a kafe a po chvíli jsme už nastupovali do našeho vozítka. Bylo už narvaný turistama - resp. byl to minivan, takže vzadu bylo už asi 10 lidí. Jediná volná místa byla vedle řidiče. Usadili jsme se a vyrazili. Pásy nebyly k dispozici, tak jsme si připadali každých 5 minut jako kamikadze. Ale asi po hodině jsme si na tu jejich zběsilou jízdu v protisměru zvykli a už ji ani nevnímali. Dle itineráře nás dnes čeká 10 hodin jízdy. Jedeme z Yogyakarty až k úpatí Mount Bromo.
Oldřich Štěpánek
Borobudur a Prambanan - rovníkové památky UNESCO
Ráno jsme vstávali už v 3:30, sbalili si věci a v 4:00 už nás vyzvedával přímo spolumajitel Rumah travel – sympatický Holanďan a jeho zřejmě partnerka z Indonésie, která hovořila anglicky. Za 15 min jsme nabrali ještě jeden pár z Holandska a vyrazili jsme. Většina těchto výletů míří na svítání slunce na Borobudur, nicméně my jsme vyrazili na vyhlídku naproti sopce Merapi. Dorážíme tam asi kolem 5:00. Jsme tam sami, je to taková malá vesnička. Před námi se rozprostírá nádherný pohled do údolí, kde vzadu se tyčí dvě sopky – jedna z nich je Merapi. Pod nimi v mlžném oparu prosvítá džungle.
Oldřich Štěpánek
Yogyakarta - kulturní centrum Jávy
Ráno jsme si přivstali, dobalili vše potřebné, připravili bagáž na let a šli jsme se odhlásit z hotelu. Pak už jsme vyrazili na masáž, kterou jsme si objednali včera při večeři. Ujaly se nás dvě holčiny a tvrdě na nás makaly opravdu hodinu a půl. Bylo to dost náročné, musím říct, ale ok. Po masáži jsme chytli taxíka a vyrazili na letiště. V LP píšou, že nejlepší je chytnout tágo od Blue Bird company a měli pravdu. Jsou jedni z mála, kteří zapínají taxametr, aniž je k tomu musíte vyzvat. Cesta na letiště nás stála 50 000 IDR – třetinu co z letiště..:-) Njn. Na letišti hafo lidí, jdeme podle ukazatelů na domestic flights. V Denpasaru budují nové letiště, tak je to takové vše provizorní, ale nakonec jsme vše našli a už stojíme na odbavení. Tady jsme pochopili význam tzv. „letištní malárie“. Tak zeštípaní, jako v hale domestic flight, jsme nebyli za celý pobyt. Navíc repelent jsem musel zabalit do kufru. No nic moc. Dali jsme si tam oběd v jedné restauraci a šli na letadlo. Letěli jsme s Garuda Airlines, což by měly být nejlepší aerolinky v Indonésii. Let trval asi hodinku a byl celkem ok. Nicméně jak je člověk zvyklý, že vzlétne, pak je dlouho klid a pak přistane, tak tady pilot snad každých deset minut měnil směr. Doprava, doleva, nahoru dolů – nechápal jsem proč, ale asi je to tady tak normální. Přistání v Yogyakartě bylo ok.
Oldřich Štěpánek
Bali - výlet k vulkánu a odlet na Jávu
Ráno jsme si museli trochu přivstat, Agus nás vyzvednul už v 8:00. Asi za hodinu cesty jsme se zastavili na představení tradičního divadla – Barong a Kris. Vstupné bylo 100 000 IDR na osobu, takže docela drahé, ale dalo se to shlédnout. Zajímavé kostýmy, zajímavý příběh (takový hodně hinduistický), jako celé Bali. Po představení jsme vyrazili do výrobny batikovaných triček. Bylo docela zajímavé vidět, jak tam ty paní ručně malují různé motivy horkým voskem na trička a vůbec celý ten proces výroby. Mimochodem batika je prostoupená celým Bali. Všude jsou obchody s batikou, všude vás lákají na nákup nějací naháněči. Potom jsme samozřejmě navštívili jejich obchod s hadrama. Některé košile měli docela hezké, ale nic nás nějak extra nezaujalo, takže jsme pokračovali v cestě.
Oldřich Štěpánek
Bali - průzkum vnitrozemí
Ráno jsme si pěkně přispali. Chlapík z agentury nás měl vyzvednout až v 10:30. V pohodě jsme dali snídani a v 10:30 přesně už stálo před hotelem auto. Náš průvodce a zároveň řidič se jmenoval Agus. Nasedli jsme do postarší, ale celkem ok Toyoty a vyrazili do permanentní dopravní zácpy na Bali. Cestou jsme si povídali s Agusem a bylo to moc zajímavé. Vykládal nám o hinduismu na Bali, o kastách a prakticky o všem z běžného života. Asi po hodině jsme zastavili na kávové plantáži. Hned jak auto zastavilo, už nám otvírá dveře jeden mladík z farmy a začala prohlídka. Bylo to moc zajímavé, procháželi jsme takovou polodžunglí a on nám ukazoval všechny možné rostliny. Nejdříve kávovník, ukázal nám rozdíly mezi arabikou a robustou, poté další plodiny co pěstují tzn. kakaovník - ten jsme dokonce ochutnali, vanilku, různé druhy ovoce, skořici, banánovník atd.
Oldřich Štěpánek
Bali - ráj turistů
Ráno jsme brzy vstali a dole už na nás čekal smluvený taxikář. Vše jsme naložili a vyrazili k letišti. Cesta docela ubíhala. Za městem jsem viděl ukazatele na okruh F1 Sepang. Na letišti jsme byli za cca hodinku, stálo to 73 Ringgitů. Když to srovnám s jízdou z letiště, tak pokud někdo cestuje sám, je výhodnější rychlodráha. Pokud jste dva, je asi lepší ten taxík, i když je o něco pomalejší. V odletové hale jsme dali snídani, rozloučili jsme se s Kuala Lumpur a hurá na Bali.
Oldřich Štěpánek
Kuala Lumpur - trocha západu uprostřed Asie
Ráno jsme vstávali kolem 9:00 a teprve vše vybalili. Pořídili jsme poměrně levný hotel v oblasti Chow Kit (1 600 Kč za 3 noci), což je cca dvě stanice vlakem od centra (je to tzv. Monorail station - nadzemní dráha). No pravda, hotel nemá sice žádná okna, ale jinak je celkem ok.:-) V LP jsme se dočetli, že si máme zajít na trh Imbi na snídani. Koukám do mapy a vzdušnou čarou se to zdá tak 2,5km. Říkám si, že nám před snídaní alespoň trochu vyhládne a podíváme se po městě. Trochu nám to komplikoval fakt, že v tom spěchu jsem se zapomněl podívat, jestli náhodou nemají v Malajsii jiné zásuvky a věřte nevěřte - mají...:-) No to samozřejmě Kimíček hned náležitě okomentovala, že kdyby balila ona, určitě by si na to vzpomněla..:-) hehe - to určitě. Takže jsme vycházeli bez mobilu a tedy i bez navigace.
Oldřich Štěpánek
Malajsie - Indonésie - Singapur - Vietnam a zpět do Čech
Zdravíme a vítáme všechny opět po necelém roce na našem blogu. Po Vietnamu a Nepálu jsme se rozhodli nyní trochu zvolnit a kromě poznávání nových míst, věnovat také část naší dovolené relaxaci. Proto jsme vybrali na letošní rok Malajsii, Indonésii, Singapur a Vietnam. Do Vietnamu však jen zalétneme pozdravit rodinu..:-) Původní plán byl nějdříve let do Kuala Lumpur, týden cestování po Malajsii, pak Singapur a nakonce Indonésie. Toto jsme nakonec trochu upravili a Malajsii si necháme až na závěr podle toho, kolik nám zbyde času. Nevýhodou Indonésie je její rozlehlost. Po několika marných pokusech naplánovat naši trasu tak, abychom se podívali na všechny hlavní ostrovy, jsme se rozhodli prozkoumat jen Bali, Lombok a Jávu.
